Byl vrahem zahradník? (detektivní povídka č. 6)

Tak vy se mi snažíte namluvit, že jste svoji ženu nezabil, pane Zahradník? Zkusil znovu kapitán Lumčík pevnost nervů muže, kterého vyslýchal ve své pracovně.

„Já se vám nesnažím nic namluvit, jenom vám už poněkolikáté opakuji fakt, že jsem ji nezabil,“ odpověděl už poněkud pokleslým hlasem s náznakem mírného rozčilení pan Zahradník. „Dobře, tak si to zopakujeme ještě jednou,“ použil kapitán Lumčík oblíbenou vyšetřovací větu. „V kolik jste se vrátil domů?“

„Myslím, že to bylo asi v jednu v noci,“ rezignoval pan Zahradník. „Předtím jsem byl v

baru a trochu jsem to přehnal s pitím.“ „Souhlasí, barman vám to potvrdil, odešel jste po půl

jedné.Apotom?“ „Potom jsem šel pěšky domů, nemám to daleko.“„Manželka spala?“ „To nevím, bylo zhasnuto, tak jsem předpokládal, že asi spí. Nebudil jsem ji, dal jsem si sprchu a

šel si také lehnout.“ „To jste si ani nerozsvítil?“ „Ne, ksakru,“ rozčílil se pan Zahradník,

„znám byt jako vlastní boty. Můžu si zapálit?“ „Jen klidně kuřte,“ dovolil mu kapitán, „já

mezitím zavolám na soudní, jestli už skončili s pitvou. Předběžný čas úmrtí 9 –11 hodin, který

stanovil lékař v deset dopoledne na místě činu, je moc široký. To jste mohl, ale taky nemusel

udělat.“

„Neudělal jsem to,“ vyštěkl Zahradník, který si levou rukou právě zapálil cigaretu a vyfoukl

kouř. „Je poledne a doktor šel právě na oběd, ale slíbil, že mi ještě pošle fax,“ sděloval po zavěšení telefonu Lumčík. „A jak vidím, tak už je tady.“ Zrovna jsem to dokončil, podrobnou

zprávu pošlu později, ale žena je podle pitvy mrtvá 11 hodin. Bodné rány na přední straně těla, spíše vlevo, což by ukazovalo na praváka. Snad to zatím stačí. MUDr. Karel Vojtíšek.

„Tak 11 hodin, pravák, podívejme,“ shrnul obsah faxu kapitán Lumčík a podíval se na Zahradníka, který se právě rozhlížel, kam by odklepl popel z cigarety. Lumčík mu přisunul k levé ruce popelník a do ruky igelitový sáček s vražedným nástrojem. „Vaše žena byla zabita tímto nožem. Poznáváte ho?“

„Jasně, takový nůž máme doma, ale docela dobře si ho pachatel u nás v kuchyni mohl

vzít, nemyslíte?“ snažil se Lumčíkovo obvinění odvrátit pan Zahradník. „Bodné rány jsou

vedeny zepředu, takže musela pachatele znát, nemyslíte tentokrát zase vy?“ kontroval Lumčík.

„Ztratilo se něco?“

„Neměl jsem čas se ráno rozhlížet, ale vypadalo to, že ne. Prosím vás, pane kapitáne, copak

bych manželku zabil, pak si šel lehnout a ráno vás zavolal, abyste přijeli?“ „To já nemohu

vědět, ale když už o tom mluvíte – proč tam ráno u vás v bytě byla taková zima?“ „Já nevím, sakra, asi jsem v noci vypnul topení, když jsem byl tak rozhicovanej z toho baru, co já vím,“ rozčiloval už se zase Zahradník. „Vždyť už jsme to celé probrali tolikrát, nemohli bychom toho nechat? Z toho, co říkáte, tak to asi udělal pravák, navíc hodinu před půlnocí,

když jsem byl v baru, tak co po mně pořád chcete?“ „Vidíte, probíráme to tolikrát,

a až teď jsem přišel na to, čeho jsem si před chvilkou nevšiml a co mě dokonale zmátlo.

Myslím, že případ je tím u konce.“

Co přehlédl kapitán Lumčík? A je vrahem Zahradník? 

Odpovědi posílejte na adresu: pavla@agatha.cz