Jednoho dne se Poirot vrací z oběda a přede dveřmi svého bytu nachází rozzlobenou ženu, která se domáhá odpovědi, proč jí detektiv poslal dopis, v němž ji obviňuje z vraždy Barnabase Pandyho, o kterém nikdy neslyšela. Rovněž Poirot žádného Barnabase Pandyho nezná. O to větší šok zažije, když vejde do svého bytu a zjistí, že má návštěvu – muže, který prohlašuje, že dostal od Poirota dopis, ve kterém ho označuje za vraha Barnabase Pandyho… Kdo je posílá a proč? Mnohem důležitější však je, kdo je Barnabas Pandy, zda je mrtvý, a pokud ano, byl zabit? A dokáže Poirot nalézt odpovědi dřív, než se něčí život ocitne v ohrožení?
Plavý kůň
Plavý kůň
Kniha Plavý kůň je zajímavá tím, že se v ní opět setkáváme se spisovatelkou detektivek paní Aridne Oliverovou, která zde tentokrát nevystupuje po boku Hercula Poirota (resp. Parkera Pyne), ale osamocená. Kromě toho se zde setkáváme rovněž s dvěma postavami z románu Karty na stole, kde se ostatně objevila i madame Oliverová. Sluší se upozornit, že jedna z postav je v Kartách na stole řazena mezi podezřelé.
Díky tomu, že si jedna sestřička přečetla Plavého koně, podařilo se tak zachránit dvouleté dítě, protože jí symptomy připomněly příběh.
V poměrně dlouhé přemluvě česky doposud nepublikované detektivky Cestující do Frankfurtu se Agatha zmiňuje o výmýšlení zápletek a píše zde i o nápadu na Plavého koně - jednou byla v kávárně v Chelsea a viděla jednu dívku, jak druhé vytrhla chumel vlasů.
A román skutečně začíná v kávárně, kde Mark Eastrebrook sleduje, jak si dvě dívky "vjedou do vlasů". Přesněji řečeno jedna vytrhne druhé v hádce chumel zrzavých vlasů. Mark se ptá číšníka na zrzku, dozvídá se tak její jméno - Thomasina Tuckertonová. Asi o týden později nalézá v novinách oznámení o její smrti. To inspektor Lejaune má na starosti vyšetřování vraždy faráře Gormana, kterého někdo ubil železnou tyčí.
Doporučuje
