Agatha Christie - rozhlas a TV

TV film Vosí hnízdo

20. listopadu 1928 publikovala v Daily Mailu (a pak knižně) krátkou povídku Vosí hnízdo s Herculem Poirotem. Česky byla vydána ve sbírce Rané případy Hercula Poirota a posloužila také jako námět pro jednu epizodu televizního seriálu s Davidem Suchetem. Mnoho let před tím ale napsala scénář také sama Agatha Christie a tato verze z roku 1937 je o to vzácnější, že se jedná o její jediný scénář pro televizi. Realizovaný a vysílaný 18. června 197. Role belgického detektiva se ujal Francis Sullivan, který předtím ztvárnil Poirota v divadelní hře Černá káva (a když už jsme u těch zajímavostí, tak podle hry napsal Charles Osborne román, vydaný v Anglii roku 1998).  „Francis Sullivan byl široký, tlustý a skoro metr devadesát vysoký,“ píše o něm a jeho roli v Černé kávě Agatha ve Vlastním životopise. (Academia, Praha 1999, str. 493)

Rozhlasové dramatizace

Už známější je, že Agatha Christie napsala scénář pro rozhlasovou hru Tři slepé myšky. Roku 1947 na oslovu osmdesátých narozenin královny Mary. Z hry pak vznikla stejnojmenná povídka a také divadelní hry Past na myši – a jen pro pořádek uvedu, že jde o nejdéle hraný kus na prknech jednoho divadlo. (S trochou humoru bych dodal, že na paty může myškám šlapat jen Jára Cimrman, a to bychom Cimrmanům museli odpustit přesuny divadla.) Ve svém životopise o hře Agatha Christie píše: "Někdy tou dobou mi zavolali z rozhlasu a ptali se, zda bych nenapsala krátkou rozhlasovou hru do programu, který chystají k jakési slavnostní příležitosti týkající se královny Mary. Projevila přání, aby tam bylo něco ode mne, protože má ráda mé knížky. Mohla bych to pro ně udělat co nejrychleji? Ta představa mě lákala. Usilovně jsem přemýšlela, přecházela sem a tam, a pak jim zatelefonovala a řekla, že ano. Napadlo mě něco, co by se mohlo hodit, a napsala jsem malý rozhlasový skeč Tři slepé myšky. Pokud vím, královně Mary se líbil." (Tamtéž, str. 580 - 581)
Ještě předtím ale napsala Královna zločinu také další rozhlasové dramatizace.
Tou první je Žlutý iris, hra, která vznikla na motivy stejnojmenné povídky s Herculem Poirotem. Pro milovníky čísel uveďme, že se premiéry dočkala 2. listopadu 1937 a jednalo se o první výstup belgického detektivka na rozhlasových vlnách.

Scénáře šesti členů Detektivního klubu byly v roce 1948 dramatizovány pro rozhlasový seriál Mystery Playhouse presents The Detection Club. Jeden příběh napsala Dorothy L. Sayers, ale zapojila se také Agatha Christie příběhem Butter in a Lordly Dish, který si premiéru odbyl 13. ledna 1948.

Poslední dramatizace se jmenuje Personal Call a byla vysílána 31. května 1954. Je zajímavá tím, že se zde na scéně znovu objevil inspektor Narracott. Ten se poprvé a naposled (na stránkách knihy) objevil v románu ze zasněženého anglického venkova Sittafordská záhda z roku 1931.

Povídky pro rozhlas

Druhou kapitolou psaní pro rozhlas jsou pak čtené příběhy.
Agatha Christie napsala povídky pro dva rozhlasové seriály představující příběhy členů již zmíněného Detektivního klubu. Tím prvním je šestidílný Behind the Screen z roku 1930, kdy Agatha přispěla povídkou Something is Missing (vysílano 21. června 1930) a je třeba dodat, že se jednalo o autorské čtení. Britové si měli ale možnost poslechnout i povídky dalších autorů – D. L. Sayers, Antohony Berkeleyho nebo třeba pátera Ronalda Knoxe.

Pro seriál The Scoop z roku 1931 pak napsala bezejmenou povídku vysílanou 17. ledna 1931 a take příběh The Strange Behaviour of Mr. Potts vysílaný 31. ledna 1931. I pro tento dvanáctidílný seriál přispěla Dorothy L. Sayers (dvěma příběhy), ale i další osobnosti detektního světa – F. W. Crofts, Antohony Berkeley – i oni dvěma povídkami.

Psaní pro rozhlas ale nebylo jedinou spoluprácí s Detektivním klubem. Agatha Christie kromě toho přispěla také jednou kapitolou pro román Plovoucí admirál. Více o knize i o Detektivním klubu si můžete přečíst na stránkách Společnosti Agathy Christie.

Jen pro pořádek se sluší podotknout, že jak televizní příběh, tak všechny rozhlasové vysílala BBC.