Setkání jaro 2008 - zápis

Povídání o jarním setkání sepsal Juan Zamora, za úpravy a doplnění patří dík Mileně Matejíčkové, Věře Štěpkové a Marku Veselému.

V sobotu 24. května se konalo jubilejní 20. Setkání Společnosti Agathy Christie. Místo zůstává nezměněné, tedy restaurace Evald v Praze na Národní třídě. Je třeba hned dodat, že oproti těm předchozím bylo Setkání poněkud jiné. Zatímco poslední dobou se na Setkáních hosté příliš často neobjevovali a řešili jsme i věci vůbec nesouvisející s dílem Agathy Christie, tentokrát jsme hosta měli a velmi zajímavého. Setkání zahájila předsedkyně Společnosti Jana Klenková, ale zavítal mezi nás i otec zakladatel Honza Čermák.

Hostem byl Ing. Jan Zavadil, balistik z Kriminalistického ústavu Praha, kterého nám „zajistila“ jeho maminka a naše členka paní Táňa Zavadilová, které za to patří tímto mým pokusem o zápis rozhodně velký dík.
Jan Zavadil náš zahltil spoustou zajímavých informací, měli jsme možnost si prohlédnout řadu materiálů s fotografiemi, ale i osahat různé nábojnice. Mé nečitelné poznámky zabírají celé čtyři stránky formátu A5, z čehož je jasné, že bylo ke koukání opravdu hodně věcí. V sekci Postřehy si od Jana Zavadila a rodiny můžete přečíst podrobnosti, ale také několik zodpovězených otázek od Věry Štěpkové. Těmi jsme Jana Zavadila ostatně zavalili už na setkání – třeba autorská část naší společnosti (Hana Doubková, Stanislava Chmelanová, Marek Veselý a já) se zajímala, jak to vlastně probíhá, když je objevena mrtvola. 
Pan balistik na sebe prozradil i jednu rodinnou historku. Když byl malý, tatínek mu někdy říkal, že je expert. Když skládal pracovní přísahu, byla v ní řeč i o expertovi (ovšem kriminalistickém), takže měl co dělat, aby se nesmál. Aby se dostal k práci balistika, musel projít psychotesty a fyzickými zkouškami. Vystudoval strojařinu na ČVUT a k balistice se dostal tak, že… Pokud byste hledali pracoviště pana Zavadila, najdete ho v - vinou StB nechvalně a radou Vacátkem chvalně - proslulé Bartolomějské ulici. Pracovní doba osm hodin denně, z toho půlhodinová přestávka na oběd. V Kriminalistickém ústavu neřeší pouze pražské případy, ale i mediálně známé kauzy z celé republiky.
Vyprávění někdy ne úplně příjemné na trávení bylo v průběhu oběda přerušeno a všichni jsme se věnovali svým jídlům – a samozřejmě musím zmínit, že obvykle si většina z nás objednává stále to samé. No kdo si Egyptské slunce okamžitě nespojí s Evaldem? Dvě naše členky však dorazily až později – Katka Hájková a Hanka Doubková – ale myslím, že vyprávění jim chuť nezkazilo. Pan Zavadil zmínil také sbírku – mé poznámky píší, že živá 3, spící 10, mrtvá 15 – tři, deset, patnáct let??? Jen vědět, k čemu jsem to přesně myslel.

Trochu ale přišla řeč i na obvyklé „tátovské záležitosti“. Bavili jsme se o povídkách do letošního ročníku Ceny SAC – a tu v červnu vyhrála naše členka Stanislava Chmelanová s povídkou Dej si pozor na opice. Cena tak už čtvrtým rokem zůstává v naší Společnosti! V době setkání Hanka Doubková a Stáňa Chmelanová nabídly nakladatelství NAVA své povídky, které v srpnu vyšly pod souborným názvem Smrt si jde pro Elišku. To Marek na setkání přinesl lotyšské vydání svých Matematických pohádek – Bylo nebylo. Má další kniha v nakladatelství Moba Tři panáky pro Evženku vyjde v únoru 2009 a půjde o dvě detektivní novely.

K luštění jsme měli tentokrát hned dvě věci a mohli jsme mít dokonce tři. Paní Doubková totiž připravila test. Zapomněla ho sice doma, ale je to ten, který jste mohli řešit v průběhu června, zadání najdete na stránkách v Šedých buňkách. A čím jsme tedy vlastně namáhali šedou kůru mozkovou? Marek pro nás připravil zajímavé přesmyčky. Z podivně uspořádaných písmen jsme měli vyluštit názvy detektivek Agathy Christie. Zadání přesmyček najdete v sekci Šedé buňky, kde také najdete můj test, který ani tentokrát nemohl chybět. Už poněkolikáté jsme se drželi toho, že jsme jej řešili rovnou společně.

Takové malé detektivní pátrání před Setkáním nám zajistila Jana. Povedlo se jí najít blog „jakési“ Terezy Krupové, poslala nám odkaz s jasným dotazem, jestli je to naše Terezka, která se v Evaldu poslední dobou neobjevovala. Byla to ona, přišla i s maminkou a byla jednou z nejrychlejších luštitelek Markových přesmyček. Výhru nedostala, ale od Marka si odnesla i „flek“ na kalhotách, když se Markovi podařilo převrhnout sklenku červeného vína přímo Tereze do klína. Vůbec nejúspěšnější byla paní Milena Matějíčková, která jako výhru dostala několik starších čísel Krimisignálu, časopisu s krimipříběhy českých detektivkářů. Kromě toho také dostala od Jany za úkol připravit na příští setkání malý test.

Probírali jsme i záležitosti vedení Společnosti. Společnou možností komunikace je posílání e-mailů přes Pandoru. Část z vás už členy je, někteří ne. Na stránkách najdete v členské sekci Návody popsáno, jak se na Pandoru zaregistrovat. Další možností je také klub Agatha Christie na serveru Lopuch, ten můžete navštívit bez registrace v sekci Literatura na www.lopuch.cz – můžete se také registrovat, návod najdete na stejném místě jako v případě Pandory.

Bavili jsme se také o dvou audioknihách Agathy Christie, které vyšly poměrně krátce před Setkáním. Vraždu v Orient-expresu vydal Knižní klub, resp. Euromedia Group, Deset malých černoušků vydavatelství Tympanum. O obou načtených knihách na CD si můžete přečíst v Novinkách. Pořád také platí možnost půjčit si PC hru Deset malých černoušků, pro bližší informace se obraťte na mail Společnosti.
Řeč přišla také na představení A pak už tam nezbyl ani jeden – zkrátka divadelní verzi Deseti malých černoušků, na kterou někteří z nás následně zavítali koncem června.

Pár z nás se pak – opět tradičně – vydalo na zmrzlinu do Pomona baru na Václavském náměstí, kde jsme řešili dojmy ze setkání, ale také jsem měl možnost zaslechnout, o čem se baví čtyři dámy. To už je ale jiný příběh.