V před světem uzavřeném klášteře Saint-Gilbert-Entre-les-Loups žije v poklidu a modlitbách dvacet mnichů. Ironií je, že společenství, které přijalo slib mlčení, se stalo proslulým pro svůj nádherný zpěv, jehož působení na posluchače je tak hluboké, že se mu přezdívá „krásné tajemství“. Až když je zavražděn známý sbormistr, brána kláštera se otevře a vpustí vrchního inspektora Armanda Gamache ze slavné quebecké Sureté, který zde objeví neklid ve zdánlivé harmonii a je nucen konfrontovat se i se svými vlastními démony. Před odhalením vraha, před obnovením míru musí vrchní inspektor nejprve zvážit božské i lidské a zacelit trhliny mezi nimi.
Záhada Modrého vlaku
ZÁPLETKA
Slavným luxusním Modrým vlakem cestuje obvyklá sestava výjimečných osobností, včetně Hercula Poirota a atraktivní Ruth Ketteringové, dcery amerického milionáře. Její manželství rozhodně není podařené, a tak jí otec pro útěchu koupil vzácný rubín. Ruth se i s rubínem vydává za svou skutečnou láskou právě Modrým vlakem. Cestou se seznamuje s Katherine, které vylíčí své trápení. Později je Katherine udivena, když spatří jakéhosi muže, kterak váhavě přešlapuje před kupé, které patří Ruth, a pak do něj vstoupí. Druhého dne ráno se něco děje - policie vyslýchá cestující ohledně vraždy Ruth Van Aldin Ketteringové...
KOMENTÁŘ
Knihu Záhada Modrého vlaku považovala Agatha Christie za nejhorší detektivku, jakou kdy napsala. Zřejmě se na tomto pocitu podepsal fakt, že na ní pracovala po dramatických událostech konce roku 1926 (úmrtí matky, rozpad manželství, záhadné zmizení). Do psaní vůbec neměla chuť, ale potřebovala peníze. Tehdy se z ní, podle jejích vlastních slov, stal opravdový profesionál, neboť pracovala, i když se jí nechtělo. Recenze ani čtenáři autorčin názor na její dílo nesdíleli, román se slušně prodával. Zajímavostí pro skalní čtenáře je několik zmínek o městečku St Mary Mead, ve kterém žije slečna Marplová. Její jméno se však v knize neobjevuje. Snad ale nebude pouhou náhodou, že Záhada Modrého vlaku vyšla ve stejném roce, kdy byly v časopise Sketch otištěny první příběhy s 'tetou Jane'. Anne Hart, autorka knihy Slečna Marplová - Život a doba ovšem tvrdíl, že se jedná o dva odlišné St. Mary Meady.
Pro tento román použila Agathy Christie - jako později třeba u Cynkáli v šampaňském - dřívejší povídky, konkrétně příběhu Plymoutský expres (ze sbírky Rané případy Hercula Poirota).






