Pět a dvanáct let

Příspvěk naleznete také, zabrouzdáte-li v členském menu do sekce Archiv na staré stránky. Tato sekce si vůbec zaslouží doporučit pro řadu zajímavých kousků.

13. července 2002

Je sice pravda, že kvůli mé pracovní vytíženosti a osobním problémům naše Společnost
nějakou dobu nefungovala tak, jak by měla, ale nic to nemění na skutečnosti, že
22. července uplyne přesně 5 let od oficiálního vzniku Společnosti Agathy Christie.
Jak to vlastně všechno začalo?

Psal se rok 1996 a já jsem trávil jedny z nejhezčích prázdnin ve svém milovaném Skotsku.
Jako blázen jsem obíhal knihkupectví a těšil se, že narazím na nějaký pěkný úlovek
týkající se Agathy. Stalo se, ty úlovky byly dokonce dva. V jednom z nich (Come,
Tell Me How You Live) jsem v tiráži našel zmínku o jakési Agatha Christie Society.

Po návratu do vlasti jsem nelenil a napsal prosbu o další informace. Po jejich obdržení
jsem se chtěl stát členem této společnosti, ale v té době (nejsem si jistý, jestli je
to dnes jiné) byl velký problém se zasíláním peněz do Velké Británie.

Uvědomil jsem si, že nejen tento problém, ale i jazyková bariéra stejně jako vzdálenost
(v případě konání různých akcí pořádaných ACS) by spoustě lidí u nás zněmožnilo
využívat výhody členství v takové organizaci. Kombinace mladické nerozvážnosti,
nefalšovaného nadšení a obdivu k dílu Královny detektivek mi vnukla myšlenku na
založení české obdoby takové společnosti. S tímto nápadem jsem oslovil vedení Agatha
Christie Society. Vyžádali si mou detailnější představu o náplni a způsobu fungování.
Pak už dorazila smlouva, která byla základem pro vznik české pobočky ACS pod názvem
Společnost Agathy Christie. To bylo v lednu 1997.

Život je plný překvapení, a tak se stalo, že jsem v únoru odjížděl (naprosto neplánovaně)
na semestrální pobyt na jednu skotskou univerzitu. Tím pádem musela Společnost počkat.
Čekání mi zpříjemňovaly dopisy paní Dvořáčkové, která jako jedna z prvních reagovala
na mou skromnou snahu o propagaci nově vznikající Společnosti.
Hned po příjezdu domů jsem se vrhl na vyřizování formalit nutných pro vznik občanského
sdružení a po několika naivních pokusech o sepsání stanov byla Společnost Agathy Christie
22.7.1997 registrována na Ministerstvu vnitra.

Začala doba letáků vyvěšovaných po knihkupectvích, knihovnách a antikvariátech, inzerátů
v Annonci a prvních přihlášek. Na ustavující schůzku (na kterou asi nikdy nezapomenu)
dorazili kromě mě dva lidé - Olina Krejčířová (tehdy ještě Müllerová) a jeden pán
z Frýdku-Místku. Upřímně řečeno, setkání to bylo poněkud bizarní a jsem rád, že si ten
pán své členství nakonec rozmyslel...

Úplně jiné bylo první skutečné Setkání členů konané v gymnáziu Na Pražačce. Ve školních
lavicích nás tenkrát zasedlo 18 a já jsem byl poprvé v životě v pozici někoho, kdo si
má stoupnout před naprosto neznámé lidi a začít je přesvědčovat o tom, že cestu až sem
nevážili úplně zbytečně a že těch 200 Kč, které po nich žádám, neskončí v nenávratnu.
Pamatuji si, že tehdy ještě někteří trochu váhali...

Začal jsem dávat dohromady čtvrtletník. Když se dnes podívám na první číslo, hanbou bych
se propadl, ale žádný učený z nebe nespadl, že? Prvních pár čísel mělo formát A4 (přeložená
A3) a já je kompletoval neuvěřitelným způsobem. Nejdřív byl problém s tím, kde "Agathu"
okopíruju. Vždycky jsem někoho 'ukecal' :-) Pak jsem okopírované A3 přeložil, sponkou ze
sešívačky jsem si označil místa, kam sponky poputují, ta jsem spínacím špendlíkem propíchl,
sponky do děr ručně zasadil a ohnul. Každý časopis zvlášť. V té době jsem ještě neuměl
vytvářet adresní štítky na počítači, takže jsem všechny adresy na obálky nadepisoval ručně.
Po pravdě řečeno to byla muka a dnes nad tím sám jenom kroutím hlavou...

Jak už jsem se zmínil, přišlo období, ve kterém šla 'Agatha' úplně stranou. Celou tu dobu
jsem ale měl špatné svědomí a velký pocit zodpovědnosti, který mě posléze vyburcoval a
vlil mi do žil druhou mízu a velkou chuť pokračovat. Ale jinak. Věděl jsem, že tištěné
čtvrtletníky nebudou ideální cestou. Zde se promítl můj druhý velký koníček - tvorba
internetových stránek a výsledek už všichni dobře znáte. Při této příležitosti bych chtěl
moc poděkovat patronům a patronkám, kteří se starají o naše členy, pro něž je internet
nedostupnou záležitostí.

Co se tedy za těch pět let událo? Dalo se dohromady několik desítek lidí (v současné době
máme něco kolem 80 členů), kteří se snad díky svému členství ve Společnosti dozvěděli
alespoň něco nového a zajímavého o své oblíbené autorce. Navázali jsme velmi dobrou spolupráci
s Knižním klubem, který se na nás obrací o radu při výběru titulů i při dalších otázkách
spojených s Agathou Christie a jejím dílem. Už čtyřikrát jsme vyhlašovali vítěze literární
soutěže o Cenu Společnosti Agathy Christie. Pokud vše dobře dopadne, přivítáme u nás možná
Davida Sucheta. Co víc si přát? Na začátku bylo mým cílem získat co největší počet členů.
Teď považuji za důležité (samozřejmě kromě toho, abychom se ve Společnosti všichni dobře
cítili a dozvídali se neustále něco nového, což jsou naše hlavní cíle), aby si naše Společnost
vydobyla pozici uznávané instituce, na kterou se lidé mohou obracet ve spojitosti s Královnou
detektivek.

Děkuji vám všem za přízeň, pomoc, trpělivost a velmi milá a příjemně prožitá sobotní setkávání.
Věřím, že si za dalších pět let budeme mít co připomínat...

Váš
Honza Čermák