Setkání Agathiných detektivů

O možném setkání Hercula Poirota a slečny Jane Marplové píše Agatha Christie ve svém Vlastním životopise (1977) následující: "Dneska mi lidé nepřetržitě píšou, že by se slečna Marplová a Hercule Poirot měli setkat - ale proč by se měli setkávat? Jsem si jista, že by z toho vůbec neměli radost. Herculu Poirotovi, tomu naprostému egoistovi, by se nelíbilo, kdyby ho nějaká postarší staropanenská dáma měla poučovat o jeho řemesle. Byl profesionální detektiv, svě slečny Marplové by mu vůbec nevyhovoval. Ne, oni oba jsou hvězdy, a jako hvězdy se už narodili. Nenechám je setkat, leda bych po tom náhle a nečekaně zatoužila."

 
Před vydáním románů Opona (1975) a Zapomenutá vražda (1976), což jsou romány, které autorka napsala za druhé světové války, ale chtěla je vydat až po smrti, se mluvilo o tom, že se jedná o jednu knihu, kde se tito dva velcí pátrači konečně setkají. Dnes už víme, že tomu tak není. Poirot a Marplová se nikdy nesetkali!

Jako zajímavost můžeme ale zmínit film The Alphabet Murders (1966) na motivy románu Vraždy podle abecedy (1936). V příběhu s Tony Randallem jako Poirotem se totiž mihne i slečna Marplová v podání Margaret Rutherford, která starou pannu před tím hrála ve čtyřech filmech. Mezi jejich původními knižními příběhy také najdeme určitá pojítka. Městečko (nebo chcete-li vesnice) St. Mary Mead, odkud pocházela Jane Marplová, je zmíňováno v poirotovském románu Záhada Modrého vlaku (1928), který Agatha považovala za svou nejhorší detektivku a který vyšel ve stejném roce, kdy byly publikovány první povídky se slečnou Marplovou. Anne Harte ovšem ve své knize Slečna Marplová - Život a doba tvrdí, že se jedná o dva různé St. Mary Meady.

V marplovském příběhu Mrtvá v knihovně (1942) se objevuje inspektor Neele. V hodnosti vrchního inspektora se s policistou Neelem setkáme také v románu Třetí dívka (1966) s Herculem Poirotem. Otázkou zůstává, jestli se po více než dvaceti letech autorka vědomě vrátila k postavě stejného jména, nebo šlo pouze o náhodu. To pan Robinson se objevuje hned ve čtyřech příbězích. Nejprve v detektivce Kočka mezi holuy (1959), v níž vyšetřuje Poirot, dalšími příběhy jsou V hotelu Bertram (1965) se slečnou Marplovou, Cestující do Frankfurtu (1970) bez velkých detektivů a poslední napsaný román Agathy Christie a zároveň poslední detektivka s Tommym a Penličkou Brána osudu (1973) považována některými čtenáři za nejhorší autorčinu detektivku. Podobně je na tom s vystupováním plukovník Ephraim Pikeaway objevující se v již zmíněných románech Kočka mezi holiuby, Cestující do Frankfrutu a Brána osudu.

S jinými pátrači Agathy Christie se však Poirot setkal a na setkání nejbohatší je detektivka Karty na stole (1936), kde kromě nej vystupují plukovník John Race, superintendant Battle a autorka detektivních románů paní Ariadne Oliverová. Ti všichni se předtím objevili už v jiných příbězích a i později vystupovali (mimo jiné) sami.

 
John Race se poprvé objevil v romaniticky laděném příběhů Muž v hnědém obleku (1924), poté právě v Kartách na stole, pak se ještě jednou setkal s Poirotem a to v slavné detektice Smrt na Nilu (1937). Čtrvrtým a posledním románem s ním je Cynkáli v šampaňském (1945). Společně s Tommym a Pentličkou je jediným detktivem o němž s jistotou můžeme říci, že jak jdou léta, tak stárne.

 
Battle se poprvé objevil ve špionážně laděném románu Tajemství Chimneys (1925). Poté se se stejným osobami (jako s Lady Elieen alis Paličkou) setkal ještě v Záhadě Sedmi ciferníku (1929). Přestože z jednoho příběhu do druhého Agatha přejala více postav, můžeme mluvit o samostatných detektivkách, v čestině dokonce vyšla Záhada Sedmi ciferníku o několik let dříve. Poté se významný kriminalista Scotland Yardu objevil v Kartách na stole, dále na několika posledních stránkách románu Vždyť je to hračka (1939) a naposledy v Nulté hodině (1944). Ta je zajímavá nejen tím, že zde máme možnost náhlednout na soukromý život detektiva, ale především zmínkou o Herculu Poirotovi, aniž by se v příběhu belgický detektiv třebas jen mihnul. To již jmenovaná detektivka Cyankáli v šampaňském pro změnu obsahuje zmínku o Battleovi.

 
Zajímavá je také postava paní Ariadne Oliverová. Ta totiž vystupuje nejprve s detektivem Parkere Pynem v několika povídkách z knihy Parker Pyne zasahuje (1934). Pak už je "věrná" Poirotovi Kartami na stole začínaje a románem Sloni mají paměť (1972) konče. Výjimkou je detektivka Plavý kůň (1961), kde vystupuje sama.

Podobně tomu je i u slečny Felicity Lemonové. Objevuje se nejprve jako sekretářka Parkera Pyne v stejné knize jako paní Oliverová, známá je (i díky televiznímu zpracování) ale jako sekretářka Hercula Poirota, přičemž poprvé se objevila v povídce Jak vám roste zahárdka? (časopisecky 1935) ze sbírky Rané případy Hercula Poirota (1974).

Tommy a Pentlička mají ale i jiná pojítka než pány Robinsona a Pikeaway. Už při svém první vystoupení v románu Tajemný protivník (1922) najdeme v jednom jediném odstavci jméno inspektora Jappa, který se zde objevuje kvůli vyšetřování jistého zločinu. V povídkové sbírce Zločiny pro dva (1929), kde si Tommy a Pentličky hrají na různé detektivky (jako třeba na Sherlocka Holmese a otce Browna, abychom zmínili ty dodnes známé), dojde v poslední povídce Muž, který byl číslem 16 řada i na Hercula Poirota. "Zmínku" o Poirotovi najdeme ostatně i v scénické poznámce textu úspěšné divadelní hry Past na myši (1952): "Má tmavou pleť, je to širší pán, zvětšené vydání Hercula Poirota, což může zmást obecenstvo."

Co se týče přejímání podezřelých z příběhů s jedním detektivem do příběhů jiného detektiva, můžeme mluvit o jediném případě - a pokud neznáte román Karty na stole - následující řádky můžete již vynechat.

Rhoda a plukovník Despard, on podezřelý, ona kamarádka podezřelé, oba z románu Karty na stole, se znovu objevují už jako manželé v románu Plavý kůň, tedy v příběhu s paní Oliverovou.