Jednoho dne se Poirot vrací z oběda a přede dveřmi svého bytu nachází rozzlobenou ženu, která se domáhá odpovědi, proč jí detektiv poslal dopis, v němž ji obviňuje z vraždy Barnabase Pandyho, o kterém nikdy neslyšela. Rovněž Poirot žádného Barnabase Pandyho nezná. O to větší šok zažije, když vejde do svého bytu a zjistí, že má návštěvu – muže, který prohlašuje, že dostal od Poirota dopis, ve kterém ho označuje za vraha Barnabase Pandyho… Kdo je posílá a proč? Mnohem důležitější však je, kdo je Barnabas Pandy, zda je mrtvý, a pokud ano, byl zabit? A dokáže Poirot nalézt odpovědi dřív, než se něčí život ocitne v ohrožení?
Nakonec přijde smrt
Death Comes as the End
Imhotep zaseje ve své rodině jablko nesváru, když si jako svou konkubínu přivede Nofret – mladou, krásnou a povýšeneckou dívku. Postupně si poštve Nofret proti sobě z různých důvodů všechny členy rodiny. Když je Imhotep povolán na jih, píše mu Nofret o neshodách a nenávisti vůči ní. Imhotep se nakonec rozhodně vydědit své nepoddajné syny v její prospěch. Ve stejný den, kdy přijde dopis s touto zprávou, je Nofret nalezena mrtvá pod útesem. Pád mohl být pouhou nehodou, třeba se lekla hada, zavrávorala a spadla. Nebo jí někdo pomohl...
Vyšehrad 1975
Knižní klub 2007
Knižní klub 2014
Originální rok vydání:
1945
Zajímavosti:
Kniha Nakonec přijde smrt je zasazena nejen do exotického, ale i historického prostředí. Odehrává se totiž v Egyptě v době 2000 let př. n. l. Dnes už nám historické detektivky přijdou jako běžná „podskupina“ žánru, ale v roce 1945, když kniha vyšla, šlo o něco nového – Christie byla jedním z prvních autorů, jejichž detektivka se odehrává v minulosti. S nápadem zasazení děje do starověkého Egypta přišel uznávaný archeolog a přítel Maxe Mallowana, Stephan Glanville.
Realizace tohoto nápadu vyžadovala, nejen aby se Agatha Christie zahloubala do nejrůznějších pramenů o historii Egypta, avšak i přemlouvání a povzbuzování ze strany obou pánů archeologů.
Román ovšem není výjimečný pouze historickým pozadím, ale také tím, že jde o jedinou knihu, u které se Agatha Christie nechala zviklat a změnila její závěr. Stephan Glanville měl jako „duchovní otec“ příběhu možnost přečíst si rukopis a z nějakého důvodu se mu nelíbilo rozuzlení. Autorka mu poněkud překvapivě vyhověla a závěr změnila. Později svého rozhodnutí litovala.
Dozvíme se někdy původní verzi? Nad ní se na základě prozkoumání autorčiných objevených poznámek zamýšlí John Curran v Utajených zápisnících Agathy Christie. Jak píše, ze slova „závěr“, které o knize používá Christie ve Vlastním životopise, navíc není ani zcela jasné, jestli je míněn způsob zakončení nebo identita pachatele.
Z Curranova prohlížení zápisníků také plyne, že Christie zvažovala možnost doplnit historický příběh paralelní linií ze současnosti.
Doporučuje
