Anne Beddingfeldová, mladá a inteligentní žena se smyslem pro dobrodružství, se po skonu svého otce ocitne v tíživé situaci a přemýšlí, jak naložit se životem. Osud však rozhodne za ni, když se v londýnské podzemní dráze stane svědkyní podivného úmrtí neznámého muže. Poté co vyjde najevo, že nešťastná událost souvisí s objevením uškrcené ženy v sídle člena parlamentu sira Eustace Pedlera, Anne se rozhodne přijít celé věci na kloub. Stopy i náhoda ji zavedou až do Jižní Afriky a během pátrání se seznámí s několika rázovitými i tajemnými postavami, mezi nimiž nakonec potká lásku i odhalí nebezpečného zločince přezdívaného Plukovník.
Vlak z Paddingtonu
4:50 from Paddington
Elspeth McGillicuddyová se chystá ke slečně Marplové. Na paddingtonském nádraží nasedne do vlaku a nechá se jím klidně unášet až do chvíle, kdy se na vedlejší koleji objeví souběžně jedoucí vlak. V jednom z jeho oken uvidí Elspeth něco velmi podivného – nějaký muž (který je zády k oknu) drží jakousi ženu kolem krku a ta se po chvíli hroutí. „Ach Jane, právě jsem viděla vraždu!” vykřikne paní McGillicuddyová hned ve dveřích domu slečny Marplové. Jane její příběh vyslechne a navrhuje počkat na ranní noviny. V těch však žádná zmínka o takové vraždě není. Slečna Marplová posílá svou přítelkyni na Cejlon za jejím synem s tím, že ona sama se zatím pokusí zjistit, co přesně paní McGillicuddyová viděla...




Vlak z Paddingtonu z roku 1957 zachycuje slečnu Marplovou sice se stále stejně bystrým mozkem, avšak nohy už tolik neslouží, a tak jí Agatha Christie na pomoc přivedla jednu z nejzajímavějších ženských postav své kariéry – dvaatřicetiletou absolventku Oxfordské univerzity Lucy Eyelesbarrowovou. Jejich spolupráce jim svědčila natolik (podle čtenářů i kritiky), že by se určitě vyplatilo přivést tento tandem na scénu zločinu i v dalších příbězích, ale Agatha Christie tak neučinila. Možná už nechtěla rozvíjet další postavu, možná měla Lucy konkurenci v inspektoru Craddockovi.
Zajímavé na této knize je to, že v amerických vydáních vyjíždí vlak z Paddingtonu v 16:54, zatímco ve vydáních britských o čtyři minuty dříve. V původním rukopise, který obdrželi američtí nakladatelé, byl totiž skutečně čas 16:54 (a kniha se měla jmenovat 4:54 from Paddington), ale britská společnost Collins čas na poslední chvíli změnila. Bylo to však příliš pozdě, než aby mohli Američané provést náležité změny. Rozdílný čas odjezdu zůstal i v dalších amerických vydáních. Podle knihy Janet Morgan měl zmíněný čas ještě delší historii: původně měl vlak odjíždět v 16:15, pak v 16:30, v 16:50 a nakonec v oněch 16:54. V takovou hodinu totiž podle jednoho přítele Agathy Christie – nadšence pro vlaky a jízdní řády – žádný vlak z Paddingtonu určitě neodjíždí. Nakladatelům se však tento čas zdál příliš neohrabaný, a tak se ustálil na 16:50.
Audiokniha
- Vlak z Paddingtonu – čtou Jitka Ježková a Růžena Merunková (promluvy slečny Marplové), vydaly Voxi a Audistory, 2020
Film a TV
- To je vražda, řekla – filmová adaptace z roku 1961, v hlavní roli Margaret Rutheford
- Vlak z Paddingtonu, 1987 (v hlavní roli Joan Hickson)
- Vlak z Paddingtonu – epizoda ze seriálu Slečna Marplová, 2004 (v hlavní roli Geraldine McEwan) = DVD Agatha Christie Marple 3, Amercom 2009
- čtyři epizody japonského anime seriálu Agatha Christie no metantei Poirot to Marple (Agatha Christie's Great Detectives Poirot and Marple), 2005
- Uso o tsuku shitai, 2006 – japonská televizní adaptace s dějem přesunutým do Japonska
- Vražda ve vlaku, 2008 – francouzská adaptace, v níž vystupují pofrancouzštění manželé Beresfordovi
- Paddington hatsu 4 ji 50 pun, 2018 – japonská televizní adaptace
V roce 2006 vznikl nízkorozpočtový německý černobílý film 18.15 Uhr ab Ostkreuz, který paradoval americkou verzi z roku 1961 (v Německu stále oblíbenou); nejde tedy o přímou adaptaci díla Agathy Christie.
Videohry
- Agatha Christie: 4.50 from Paddington, 2010 — počítačová hra