Jednoho dne se Poirot vrací z oběda a přede dveřmi svého bytu nachází rozzlobenou ženu, která se domáhá odpovědi, proč jí detektiv poslal dopis, v němž ji obviňuje z vraždy Barnabase Pandyho, o kterém nikdy neslyšela. Rovněž Poirot žádného Barnabase Pandyho nezná. O to větší šok zažije, když vejde do svého bytu a zjistí, že má návštěvu – muže, který prohlašuje, že dostal od Poirota dopis, ve kterém ho označuje za vraha Barnabase Pandyho… Kdo je posílá a proč? Mnohem důležitější však je, kdo je Barnabas Pandy, zda je mrtvý, a pokud ano, byl zabit? A dokáže Poirot nalézt odpovědi dřív, než se něčí život ocitne v ohrožení?
Není kouře bez ohýnku
The Moving Finger
Mladý pilot Jerry Burton se po těžké havárii usadil na okraji malého klidného městečka Lymstocku, kde se o jeho úplnou rekonvalescenci postará jeho sestra Joanna. Jednoho rána je mezi poštou dopis s místním razítkem a adresou napsanou na psacím stroji. Dopis poskládáný ze slov vystřižených z novin je anonymem, který tvrdí, že Jerry a Joanna nejsou „jen“ bratrem a sestrou. Zjistí, že podobný dopis, týkající se vždy milostného života, dostalo více obyvatel Lymstocku. První skutečný otřes však způsobí až sebevražda jednoho z adresátů. Dopisová aféra se tak stává hlavním námětem fám a spekulací. Paní Calthropová, vikářova žena, se proto rozhodne pozvat Jane Marplovou.







Odpovědi Agathy Christie na dotazy ohledně jejích nejoblíbenějších literárních počinů se čas od času měnily, vytrvale se ale mezi jejími vlastními favority objevoval titul Není kouře bez ohýnku. Napsala ho, stejně jako knihu N či M, během dlouhých válečných nocí, kdy neměla nic jiného na práci. Kniha obsahuje více prvků z milostného života než je obvyklé, autorka se zřejmě neubránila návratu do doby, kdy byla zamilovaná do pohledného mladého letce. Je zajímavé porovnat dvě postavy letců v díle Agathy Christie – Jerryho Burtona v Není kouře bez ohýnku a Amya Crala v Pěti malých prasátkách. Oba sdílejí jisté rysy s Archibaldem Christiem, každý z nich však po něm „zdědil“ jiné vlastnosti a charaktery postav se tak od sebe výrazně liší. Je to ukázka toho, jak dokáže spisovatel převést zkušenost z reálného života tak, aby posloužila jeho záměrům.
Jak je všeobecně známo, některé detektivky Agathy Christie přebírají název podle říkánek. Není kouře bez ohýnku však odkazuje na „vážnou“ poezii. Originální název knihy (The Moving Finger) totiž pochází z anglického překladu jednoho čtyřverší Omara Chajjáma, perského básníka z 11. a 12. století. První verš v anglickém překladu zní: „The Moving Finger writes; and, having writ moves on.“ V češině: „Prst boží sčítá dny a dílo své hned nekončí.“ Ve slovenském názvu Hroziaci prst byl odkaz oproti češtině zachován.
Americká vydání tohoto titulu jsou kratší než vydání britská, aniž by k tomu Agatha Christie uvedla nějaký důvod. Všeobecně se má za to, že americké vydání jen použilo dřívější, výrazně zkrácenou verzi, která vycházela v časopise. Česká vydání kromě posledního do roku 2001 jsou právě překladem z americkké verze, vydání z let 2010 a 2023 překladem delší britské verze.
A ještě jedna zajímavost se s knihou pojí. Jak plyne ze zjištění Johna Currane, popisovaných v Kompletních utajených zápisnících Agathy Christie, autorka uvažovala, že by podle příběhu napsala divadelní hru. Nikdy k tomu však (zřejmě?) nedošlo.
Audio
- Není kouře bez ohýnku — dramatizace Vlasty Dvořáčkové pro Český rozhlas, 1996, na CD vydal Radioservis roku 2007
- Není kouře bez ohýnku – audiokniha, čtou Otakar Brousek mladší a Růžena Merunková (promluvy slečny Marplové), vydalo Voxi v roce 2023
TV adaptace
- Zatrute litery, 1956 – polská živě vysílaná televizní adaptace v rámci cyklu Teatr Sensacji „Kobra”
- The Moving Finger — v hlavní roli Joan Hickson, 1985
- Není kouře bez ohýnku — epizoda seriálu Slečna Marplová (v hlavní roli Geraldine McEwan), 2006 = DVD Agatha Christie Marple 8, Amercom 2009
- Jedovaté pero — epizoda seriálu Malé vraždy Agathy Christie, 2009, na DVD vydala společnost Urania pod názvem Otrávené pero, 2010
- Miseu Ma, Boksooui Yeosh – zpracováno v rámci jihokorejského seriálu, 2018