Tajemný protivník

První detektivní román Záhada na zámku Styles se nestal přímo bestsellerem a Agatha Christie se po jeho vydání možná i z tohoto důvodu necítila být profesionální spisovatelkou. Její tehdejší manžel Archie se ji však snažil přesvědčit, aby pokračovala dál. Přesvědčil. Chyběla už jen inspirace. Ta se dostavila jednoho dne, kdy Agatha čirou náhodou zaslechla v čajovně rozhovor dvou lidí o jakési Jane Fishové. Napadlo jí, že by to mohl být dobrý začátek nového příběhu – jméno, které někdo zaslechne v čajovně, jméno poměrně neobvyklé, takže ho jen tak nezapomene.
A tak se poprvé objevil sympatický pár dobrodruhů – Tommy Beresford a Tuppence Cowleyová, v českých překladech zvaná Pentlička. Do jisté míry se tito dva dají považovat za poněkud zromantizovaný obraz manželů Christieových. Navíc se Christie podařilo stvořit dvojici, která oproti Poirotovi či slečně Marplové stárla zhruba podle toho, jak plynul reálný čas, a která se objevila i v jejím vůbec poslední knize Brána osudu z roku 1973.

Sama autorka později vysvětlila, že tato kniha neměla být detektivkou, ale špionážním románem, který se – podle jejích slov – píše snadněji a také je to pro ni větší zábava než psaní klasické detektivky. Nakladateli se Tajemný protivník moc nezamlouval a váhal, zda ho vůbec vydá. Nakonec se tak stalo (teprve poté začaly v roce 1923 časopisecky vycházet povídky s Herculem Poirotem). Nešlo zase o žádný obrovský trhák, a tak Agatha Christie stále nebyla přesvědčena o tom, že se již stala profesionální spisovatelkou. 

Tajemný protivník je první ukázkou provázanosti knih s různými pátrači: krátce se zde totiž mihne policsta jménem Japp… 

Podle této knihy vznikla vůbec první filmová adaptace díla Agathy Christie – německý němý film z roku 1929 (viz níže).