Slavíme 18. narozeniny

Společnost Agathy Christie slaví dnes, ve středu 22. července 2015, již 18 let od svého založení.

Děkujeme všem našim členům a děkujeme i všem ostatním, kteří pravidelně, ale třeba i pouze náhodně navštěvují naše webové stránky anebo facebookový profil. Pro vás všechny, členy i nečleny, fungujeme a také díky vám stále existujeme.
Vzpomínkový text našeho zakladatele a prvního předsedy Jana Čermáka už možná znáte z dřívějška, rádi bychom však znovu připomněli, jaké byly počátky naší organizace ;)

Psal se rok 1996 a já jsem trávil jedny z nejhezčích prázdnin ve svém milovaném Skotsku.
Jako blázen jsem obíhal knihkupectví a těšil se, že narazím na nějaký pěkný úlovek týkající se Agathy. Stalo se, ty úlovky byly dokonce dva. V jednom z nich (Come, Tell Me How You Live, česky jako Pověz mi, jak žijete) jsem v tiráži našel zmínku o jakési Agatha Christie Society.
Po návratu do vlasti jsem nelenil a napsal prosbu o další informace. Po jejich obdržení jsem se chtěl stát členem této společnosti, ale v té době (nejsem si jistý, jestli je to dnes jiné) byl velký problém se zasíláním peněz do Velké Británie. Uvědomil jsem si, že nejen tento problém, ale i jazyková bariéra stejně jako vzdálenost (v případě konání různých akcí pořádaných ACS) by spoustě lidí u nás znemožnilo využívat výhody členství v takové organizaci. Kombinace mladické nerozvážnosti, nefalšovaného nadšení a obdivu k dílu Královny detektivek mi vnukla myšlenku na založení české obdoby takové společnosti. S tímto nápadem jsem oslovil vedení Agatha Christie Society. Vyžádali si mou detailnější představu o náplni a způsobu fungování.
Pak už dorazila smlouva, která byla základem pro vznik české pobočky ACS pod názvem Společnost Agathy Christie. To bylo v lednu 1997.
Život je plný překvapení, a tak se stalo, že jsem v únoru odjížděl (naprosto neplánovaně) na semestrální pobyt na jednu skotskou univerzitu. Tím pádem musela Společnost počkat. Čekání mi zpříjemňovaly dopisy paní Vlasty Dvořáčkové, která jako jedna z prvních reagovala na mou skromnou snahu o propagaci nově vznikající Společnosti.
Hned po příjezdu domů jsem se vrhl na vyřizování formalit nutných pro vznik občanského sdružení a po několika naivních pokusech o sepsání stanov byla Společnost Agathy Christie 22. 7. 1997 registrována na Ministerstvu vnitra.
Začala doba letáků vyvěšovaných po knihkupectvích, knihovnách a antikvariátech, inzerátů v Annonci a prvních přihlášek. Na ustavující schůzku (na kterou asi nikdy nezapomenu) dorazili kromě mě dva lidé — Olina Krejčířová (tehdy ještě Müllerová) a jeden pán z Frýdku-Místku. Upřímně řečeno, setkání to bylo poněkud bizarní a jsem rád, že si ten pán své členství nakonec rozmyslel...
Úplně jiné bylo první skutečné Setkání členů konané v gymnáziu Na Pražačce. Ve školních lavicích nás tenkrát zasedlo 18 a já jsem byl poprvé v životě v pozici někoho, kdo si má stoupnout před naprosto neznámé lidi a začít je přesvědčovat o tom, že cestu až sem nevážili úplně zbytečně a že těch 200 Kč, které po nich žádám, neskončí v nenávratnu. Pamatuji si, že tehdy ještě někteří trochu váhali...
Začal jsem dávat dohromady čtvrtletník. Když se dnes podívám na první číslo, hanbou bych se propadl, ale žádný učený z nebe nespadl, že? Prvních pár čísel mělo formát A4 (přeložená A3) a já je kompletoval neuvěřitelným způsobem. Nejdřív byl problém s tím, kde „Agathu“ okopíruju. Vždycky jsem někoho „ukecal“ :-) Pak jsem okopírované A3 přeložil, sponkou ze sešívačky jsem si označil místa, kam sponky poputují, ta jsem spínacím špendlíkem propíchl, sponky do děr ručně zasadil a ohnul. Každý časopis zvlášť. V té době jsem ještě neuměl vytvářet adresní štítky na počítači, takže jsem všechny adresy na obálky nadepisoval ručně. Po pravdě řečeno to byla muka a dnes nad tím sám jenom kroutím hlavou...
Jak už jsem se zmínil, přišlo období, ve kterém šla „Agatha“ úplně stranou. Celou tu dobu jsem ale měl špatné svědomí a velký pocit zodpovědnosti, který mě posléze vyburcoval a vlil mi do žil druhou mízu a velkou chuť pokračovat. Ale jinak. Věděl jsem, že tištěné čtvrtletníky nebudou ideální cestou. Zde se promítl můj druhý velký koníček — tvorba internetových stránek a výsledek už všichni dobře znáte.