Nové luxusní ilustrované vydání povídek Agathy Christie tentokrát soustřeďuje kratší příběhy, v nichž vystupuje druhá nejslavnější postava královny detektivek – slečna Jane Marplová, ctihodná stará panna z vesničky St. Mary Mead, proslulá jako „odbornice na mrtvoly“, která se dokonale vyzná ve zločinech a nemilosrdně odhaluje jejich pachatele. Zároveň jsou do tohoto souboru zařazeny povídky, kde sice nefiguruje žádný známý detektiv, přesto jsou to mistrné texty plné záhad, napětí, chytrých zápletek a dechberoucích odhalení.
Zlatá brána otevřená
Knižní klub znovu publikoval detektivku Zlatá brána otevřená, v níž Hercule Poirot pátrá v prostředí studentské ubytovny.
Hercule Poirot je udiven, když jeho neomylná sekretářka Felicity Lemonová udělá v obyčejném dopise tři chyby. Něco se tedy zřejmě děje. Slečna Lemonová prozradí, že si dělá starosti se svou sestrou, která spravuje mládežnickou ubytovnu pro cizince. Tam se poslední dobou ztrácejí podivné věci za podivných okolností. Poirot se za sestrou své sekretářky vydá a prozkoumá seznam ztracených věcí. Když se na důležitých poznámkách jednoho z ubytovaných objeví vylitý inkoust, správcová žádá Poirota o pomoc. On souhlasí a zároveň oznamuje, že je nezbytné zavolat policii…
Zajímavosti
Zlatá brána otevřená, mimochodem specifická tím, že se do ní zapojuje příbuzný některé z postav (tedy ona sestra slečny Lemonové), byla šestou detektivkou v pořadí, ve které Agatha Christie použila dětskou říkanku.
Na rozdíl od například Deseti malých černoušků či Kapsy plné žita však nemá žádnou spojitost s dějem příběhu. Snad měla rýmovačka přispět k tomu, aby si čtenáři zapamatovali titul knihy, o což se čas od času Agatha snažila. Někdy v názvu použila exotické místo (Smrt na Nilu, Vražda Orient-expresu), jindy k titulům nezvyklým jako třeba právě v tomto případě.
Zlatá brána otevřená, mimochodem specifická tím, že se do ní zapojuje příbuzný některé z postav (tedy ona sestra slečny Lemonové), byla šestou detektivkou v pořadí, ve které Agatha Christie použila dětskou říkanku.
Na rozdíl od například Deseti malých černoušků či Kapsy plné žita však nemá žádnou spojitost s dějem příběhu. Snad měla rýmovačka přispět k tomu, aby si čtenáři zapamatovali titul knihy, o což se čas od času Agatha snažila. Někdy v názvu použila exotické místo (Smrt na Nilu, Vražda Orient-expresu), jindy k titulům nezvyklým jako třeba právě v tomto případě.
Podle předlohy této knihy měl vzniknout muzikál, ale nakonec ze záměru sešlo.
Doporučuje
