Jan Zábrana o Agathě Christie

Jan Zábrana (1931—1984) krom jiného rovněž překládal detektivky, patří mezi ně holmesovské příběhy sira Arthura Conana Doyla, případy Eda McBaina o 87. revíru nebo také knihy Agathy Christie.

Několikrát Christie zmiňuje v deníkových záznamech publikovaných posmrtně pod názvem Celý život a rovněž v korespondenci s Josefem Škvoreckým (na webu máme též samostatný příspěvek Josef Škvorecký o Agathě Christie), z čehož přinášíme výběr. Zaznamenal si třeba den, kdy Christie umřela. Právě v sobotu 12. ledna to je mimochodem 37 let od spisovatelčina úmrtí.

Úryvky z Celého života (Torst, Praha 2001):

Do různých věcí, které jsem dělal, jsem vždycky něco „zamontoval“: něco svého, vzpomínku na přítele a podobně. Tak například do novoročenky z Ilfových zápisků, které jsem překládal pro Svět sovětů k P.F. 1966, jsem vložil nádherný výrok „Kladný poměr má záporný“: slyšel jsem jej někdy v 50. letech a moc se mi líbil, v Ilfovi nikde není. Do překladu Agathy Christieové (do závěru povídky Černý vzadu) jsem vložil citát z Marešovy [Stanislava] básně (Báje z Nového světa) „Opatrnosti prý jednomu nezbývá“ – stačilo jen trochu upravit text originálu, a připsal jsem za to, „to napsal nějaký básník“, což ovšem v Christieové není. Do překladu povídky Američanky Rosselen Brownové jsem „vepsal“ vzpomínku na Errola [Škvoreckého] větou „Dneska už se tomu směju“, což je název memoárů, které napsal podle vyprávění Adiny Mandlové – tady stačila jen malá překladatelská volnost: v originále to místo zní „I remember it, smiling“. A leckde jinde. Největší schovávačka, dosud nikým neodhalená, je ovšem v…
[tři tečky nejsou redakční, Zábrana nechává větu nedokončenou]

Úmrtní datum Agathy Christieové je 12. leden 1976. (Přesné datum potřebuji doplnit do doslovu k jejím povídkám, proto zaznamenávám.)

Reedici jednoho mého starého překladu Agathy Christieové (Kapsa plná žita), kterou mi v Odeonu počátkem června slíbili s velkým haló, že pro mne „něco dělají“, zas odvolali a vyhodili z plánu, jak jsem se včera náhodou dověděl. (To už mi nikdo nepospíchal sdělit.) Zajímavý je však důvod: knížka vyšla před devíti či deseti lety a dnes ji prý nemohou reeditovat proto, že byla levná (dneska by stála skoro dvojnásobek) a existuje prý nařízení, že reedice nesmí být dražší než první vydání. A to zas by prý prodělali. Takže Christieovou z plánu vyhodili a místo ní zařadili nějakou jinou detektivku, jakoukoli, ovšem takovou, která prvně vyšla před dvěma třemi roky, kdy už ceny byly mnohem vyšší. Takovéhle důvody tedy rozhodují o tom, jaké knihy se vydávají. A tomu se říká kulturní politika (i když v tomhle případě jde jen o detektivku, to nařízení platí o veškeré literatuře, nejen o detektivkách). Spíš bych řekl, že to „odhaluje“ charakter a postavení kultury v síti tržních vztahů, kdy „artefakt“ se stává pouze předmětem finanční spekulace a je zcela libovolně zaměnitelný, jakékoli jiné kritérium výběru je anulováno, jde pouze o zisk, přesně tak jako podle známé klasické definice v kapitalismu. Tohle nařízení, že reedice nesmí být dražší než první vydání, je zvlášť odporné proto, že se jím de facto zapírá, zatajuje inflace… (To se ví, ze všeho nejodpornější je proto, že postihlo mě a že přijdu o pět nebo šest tisíc. Ve chvíli, kdy jsem daun a mám co dělat, abych si na volné noze vydělal na živobytí.) (1. září 1980)

Úryvky z knihy Jak je ve větě člověk. Dopisy Josefa Škvoreckého a Jana Zábrany (Books and Cards, Praha 2010)

Z dopisu Jana Zábrany Josefu Škvoreckému, Praha 17. června 1970
… jenom kdybys snad někde narazil na paperbackové vydání Agáty (Ackroyda), to bych potřeboval moc, a sice z toho důvodu, že nakladatelství, pro které bych to mohl hned dělat, má právě na tuhle knihu opci, ale já nikde nemůžu sehnat jak z udělání právě tuhle knihu. Jinak jsem přeložil čtyři její věci, ale to už taky končí, tahle by mohla být poslední. Ale pozor — její věci vycházejí v Americe pod jinými názvy, ačkoli u téhle klasické věci (Roger Ackroyd) o tom pochybuji.

Z dopisu J. Š. pro J. Z., Toronto 29. června 1970
Současně (letecky a doporučeně, takže bys to tak do týdne měl mít, ne-li, napiš) posílám The Murder of Roger Ackroyd, která je kupodivu out of print (asi přesytili trh), ale dostal jsem ji v jednom antikvariátě. Přikládám taky román…

Z dopisu J. Z. Škvoreckému, Praha 9. července 1970
Jen pro Tvou evidenci (nemyslím jinak, že by Tě to moc zajímalo, mě taky ne) uvádím, co jsem přeložil z Agáty: Murder in Mesopotamia (už vyšlo), Towards Zero (tiskne se) a do konce července snad dodělám nejlepší z nich Murder Is Easy (to je na Tvůj návrh a je opravdu výtečná). Zatím to překládám „Vraždit je hračka“, ale kdyby Tě napadlo něco lepšího, zmiň se v dopise.

Z dopisu J. Z. Škvoreckému, Praha 17. března 1971
Ale není to žádná sranda. Knížky pomalu dovycházejí, už to všechno končí. Cenzura v 50. letech byla proti tomuhle sranda. Můj překlad Agáty Vraždit je hračka (Murder is easy) se musel překřtít na Vždyť je to hračka…