Jednoho dne se Poirot vrací z oběda a přede dveřmi svého bytu nachází rozzlobenou ženu, která se domáhá odpovědi, proč jí detektiv poslal dopis, v němž ji obviňuje z vraždy Barnabase Pandyho, o kterém nikdy neslyšela. Rovněž Poirot žádného Barnabase Pandyho nezná. O to větší šok zažije, když vejde do svého bytu a zjistí, že má návštěvu – muže, který prohlašuje, že dostal od Poirota dopis, ve kterém ho označuje za vraha Barnabase Pandyho… Kdo je posílá a proč? Mnohem důležitější však je, kdo je Barnabas Pandy, zda je mrtvý, a pokud ano, byl zabit? A dokáže Poirot nalézt odpovědi dřív, než se něčí život ocitne v ohrožení?
Znovu vyšla Smrt (staré) posluhovačky
Poprvé pod zkráceným názvem vydal Kalibr.
Ve vesnici Broadhinny došlo k vraždě staré vdovy, která chodila posluhovat do místních rodin. Místo činu naznačovalo loupežnou vraždu a všechny důkazy směřují proti Jamesu Bentleymu, který byl u paní McGintyové v podnájmu. O případu se v novinách dočetl i Hercule Poirot, ale nepřipadal mu nijak zajímavý. To však jen do chvíle, než za ním přišel jeho starý přítel superintendant Spence, který měl vyšetřování případu na starosti. Připouští sice, že všechna fakta ukazují na obviněného, ale jeho intuice má silné pochybnosti. Poirot je právě až příliš nevytížen, a tak nabízí komisaři svou pomoc a vydává se do Broadhinny… Zažije utrpení v místě, kde je ubytován, a také po letech potkává autorku detektivek paní Ariadne Oliverovou.
Více o knize, včetně přehledu dosavadních adaptací, píšeme v sekci Dílo.
Detektivku z roku 1952 do češtiny nově přeložila Veronika Volhejnová. Dosavadní český název Smrt staré posluhovačky, jak kniha vycházela v překladu Evy Kondrysové, zkrátila na Smrt posluhovačky.
V anglickém originále se detektivka jmenuje podle zavražděné posluhovačky Mrs. McGinty’s Dead (tedy „Smrt paní McGintyové“), což je zároveň říkanka zmiňovaná v knize (ve starším překladu Evy Kondrysové upraveno na
Doporučuje
