V před světem uzavřeném klášteře Saint-Gilbert-Entre-les-Loups žije v poklidu a modlitbách dvacet mnichů. Ironií je, že společenství, které přijalo slib mlčení, se stalo proslulým pro svůj nádherný zpěv, jehož působení na posluchače je tak hluboké, že se mu přezdívá „krásné tajemství“. Až když je zavražděn známý sbormistr, brána kláštera se otevře a vpustí vrchního inspektora Armanda Gamache ze slavné quebecké Sureté, který zde objeví neklid ve zdánlivé harmonii a je nucen konfrontovat se i se svými vlastními démony. Před odhalením vraha, před obnovením míru musí vrchní inspektor nejprve zvážit božské i lidské a zacelit trhliny mezi nimi.
Agatha Christie rozhlasová
Agathu Christie známe všichni jako autorku knih, někdo i divadelních her. Ale co její tvorba pro rozhlasové vysílání BBC?
Počinů pro rozhlas není mnoho, ale jsou různorodé. Původní hry i adaptace povídek, dramatizace i četba, vlastní texty i kolektivní díla.
Agatha Christie čte své texty
Agathina autorská zkušenost s rozhlasem začala ve 30. letech, kdy BBC vysílala dva seriály Detection Clubu (Dektivní klub), tedy sdružení autorů detektivek, jehož byla sama členkou. V roce 1930 běželo Behind the Screen („Za paravánem“), do nějž jednu kapitolu napsala a ve vysílání pak přečetla právě Agatha. Další rok následoval druhý společný projekt: The Scoop („Sólokapr“), obsahující od A. Christie tentokrát dvě kapitoly. Opět přečtené v rozhlase přímo autorkou.
(Ani jedna z těchto „štafetových“ detektivek nevyšla česky, ale jsou dostupné ve slovenském překladu v knize Za spanielskou stenou.)
► Více o Agathě a spolupráci s Detektivním klubem píšeme v samostatném článku.
V roce 1934 pak Agatha v BBC opět sama přečetla povídku Vyprávění slečny Marplové, kterou najdete v knize Poslední případy slečny Marplové. Už víte, proč je tahle povídka podaná v první osobě přímo z pohledu amatérské pátračky?
Z vlastních povídek Christie dramatizovala pro rádio jenom Žlutý kosatec (1937) a ve stejném roce mimochodem i Vosí hnízdo pro televizní sekci BBC. Dramatizaci povídky Žlutý kosatec jsme mohli ostatně slyšet i v češtině, protože ji v roce 2019 (pod názvem Žlutý iris) premiérově uvedl Český rozhlas – s Jaromírem Medunou v roli Hercula Poirota.
Rozhlasové hry
Z původních rozhlasových her jsou nejznámější Tři slepé myšky (1948), které vznikly k 80. narozeninám královny Alžběty. Příběh, jak z hry vznikla nejprve stejnojmenná povídka a poté i divadelní hra Past na myši, je všeobecně známý.
Už méně známé jsou další kousky. Personal Call („Soukromý hovor“), uvedený poprvé v roce 1954, a taky starší Butter in a Lordly Dish („Smetana v koflíku urozených“), v premiéře uvedená roku 1948. Tyto hry v češtině uvedeny nebyly a dost možná se jich ani nikdy nedočkáme. Geneze „Smetany v koflíku urozených“ však sahá až k zapomenuté povídce Wife of the Kenite – a té se česky dočkáme letos na podzim ve sbírce autorčiných duchařských povídek.
A jak se projevuje téma rozhlasového vysílání přímo v díle Agathy Christie? Největší roli má v povídce Rádio ze sbírky Smrtonoš.






