V před světem uzavřeném klášteře Saint-Gilbert-Entre-les-Loups žije v poklidu a modlitbách dvacet mnichů. Ironií je, že společenství, které přijalo slib mlčení, se stalo proslulým pro svůj nádherný zpěv, jehož působení na posluchače je tak hluboké, že se mu přezdívá „krásné tajemství“. Až když je zavražděn známý sbormistr, brána kláštera se otevře a vpustí vrchního inspektora Armanda Gamache ze slavné quebecké Sureté, který zde objeví neklid ve zdánlivé harmonii a je nucen konfrontovat se i se svými vlastními démony. Před odhalením vraha, před obnovením míru musí vrchní inspektor nejprve zvážit božské i lidské a zacelit trhliny mezi nimi.
13× o Třinácti záhadách
Připravili jsme třináct zajímavostí o Třinácti záhadách, povídkové sbírce obsahující první příběhy se slečnou Marplovou.
1/ Věnování
Agatha Christie knihu věnovala manželům Leonardovi a Katharine Woolleyovými, které poznala na archeologických vykopávkách.
2/ Cesta k českému a slovenskému čtenáři
Česky vyšlo Třináct záhad jako jedna kniha poprvé až v roce 2010, kdy povídky v překladu Hany Petrákové publikoval Knižní klub. S příběhy jsme se ale mohli v českém překladu seznámit už dříve: nejvíc se jich objevilo v 18 oříškách k rozlousknutí (1976), vybrané povídky také v Záhadě španělské truhly (1967), Jedenadvaceti detektivech (1967) a v Muži v mlze (1977). Ve slovenském překladu vyšla většina povídek ve sbírce Sedemnásť orieškov na rozlúsknutie (1982), Trinásť záhad pohromadě předběhlo český překlad a vyšlo už v roce 2005.
3/ Anglický vs. americký název
Zatímco ve Velké Británii vyšla kniha pod názvem The Thirteen Problems, kterému odpovídá český titul, ve Spojených státech byl soubor publikován jako The Tuesday Club Murders (doslova „Vraždy Úterního klubu“). Není to přitom jediný případ, kdy se jedna kniha Agathy Christie jmenuje v USA jinak než v Británii.
4/ Třináct záhad v televizi
Motivy tří povídek můžeme najít v televizním seriálu Slečna Marplová s Juliou McKenzie v hlavní roli. Motivy povídky Znamení posloužily pro epizodu Greenshawova kratochvíle, adaptující zároveň tuto stejnojmennou povídku. Adaptována byla taky povídka Modrý muškát (česky seriálová epizoda jako Modrá pelargonie), byť díl doznal oproti předloze značných úprav. A elementy povídky Bylina smrti objevíme v epizodě Tajemství Chimneys, která zároveň adaptuje stejnojmenný román bez slečny Marplové.
5/ Vyprávění o zločinech
Třináct záhad vypráví samostatné příběhy, ale jako ve Zločinech pro dva z podobného období a v pozdějších Herkulovských úkolech pro Hercula Poirota mají propojenější kompozici. V prvních šesti povídkách se setkává společnost u slečny Marplové a každé úterý (odtud Úterní klub) vypráví jeden z účastníků kriminální případ, ke kterému se někdy dostal. Druhá šestice zachycuje částečně obměněnou společnost a tentokrát u manželů Bantryovým. Jednoznačně to určit nejde, ale tentokrát si zřejmě vypráví příběhy najednou během jednoho večera. Poslední, třináctá povídka přináší vyšetření aktuálního případu.
6/ Japonská anime adaptace
Na motivy povídky Modrý muškát vznikl jeden díl japonského anime seriálu Agatha Christie no metantei Poirot to Marple (2005).
7/ První vystoupení slečny Marplové
Soubor Třináct záhad obsahuje vůbec první publikované příběhy se slečnou Marplovou. V anglickém originále vyšel poprvé roku 1932, tedy až po románu Vražda na faře (1930), která bývá často chybně zmiňována jako první příběh se slečnou Marplovou. Jenže ještě před tímto románovým vystoupením vyšlo v roce 1927 a 1928 časopisecky prvních šest povídek se slečnou Marplovou, obsažených ve Třinácti záhadách, druhá šestice vyšla v letech 1929 a 1930 a finální, třináctý případ v roce 1931.
8/ Audioknižní zpracování
V angličtině načetla audioknihu Joan Hickson, představitelka slečny Marplové v cyklu BBC z let 1984–1992. Ukázku si můžete poslechnout na tomto odkazu.
V češtině kompletní audioknihu se všemi povídkami nemáme, ale vzniklo několik dílčích zpracování. Povídku Čtyři podezřelí načetla Jana Hermachová a vydalo Tympanum v roce 2015, předtím byly uvedeny počiny Českého rozhlasu. V roce 2002 měla premiéru dramatizace Utonulá, v níž slečnu Marplovou ztvárnila Stela Zázvorková (která mimochodem hrála amatérskou pátračku i ve Vraždě na faře na divadle). V 90. letech uvedl rozhlas 7 povídek jako vícehlasou četbu. V tomto volném cyklu namluvila Marplovou Viola Zinková. Režii měl Petr Adler a využit byl překlad Evy Ruxové z 18 oříšků k rozlousknutí s tím, že Ruxová je zároveň autorkou rozhlasové úpravy.
Nově se vybrané povídky z této sbírky objevily v audioknižním zpracování tematických antologií Mrazivé vraždy a Letní záhady. Čtou Otakar Brousek mladší, Jitka Ježková a promluvy slečny Marplové Růžena Merunková.
9/ Joyce nebo Joan a doktor ze St. Mary Meadu
V první šestici povídek vystupuje Joyce Lemprièrová, o kterou projevuje milostný zájem synovec slečny Marplové Raymond West. V pozdějších románech je Raymond už ženatý a jeho manželka se jmenuje Joan. Vysvětlit to musíme zřejmě tím, že si Agatha Christie jména popletla. To v druhé šestici povídek vystupuje místní doktor Lloyd. V poslední povídce Utonulá je ale doktor ze St. Mary Meadu Haydock, kterého známe i z dalších příběhů amatérské pátračky.
10/ První ilustrace slečny Marplové
Se Třinácti záhadami se pojí i první ilustrace zachycující slečno Marplovou. Ta se objevila hned s první povídkou Úterní klub, která vyšla v prosinci 1927 v časopise The Royal Magazine (v něm se objevila celá první šestice příběhů). Ilustraci pořídil Gilbert Wilkinson a prohlédnout si ji můžete na Wikipedii na tomto odkazu.
11/ Vánoční povídka
Kniha obsahuje i jeden z mála příběhů Agathy Christie zasaných přímo do vánočního období – Vánoční tragédii, povídku, kde svůj „případ“ vypráví přímo slečna Marplová. Výraznější vánoční ladění, jako je v poirotovkách Královský rubín a Vánoce Hercula Poirota, tu ovšem nenajdeme.
12/ Rozvedeno do románu
Že vám povídka Společnice připomíná jiný příběh? Agatha Christie námět rozvedla do románu Oznamuje se vražda, ve kterém také vystupuje slečna Marplová.
13/ Rathole
Cornwallskou vesnici Rathole („Krysí díra“) z povídky Krev na chodníku na mapě nenajdete. Inspirovala ji ale skutečná vesnice Mousehole (Myší díra). Hezký vtípek od autorky, že? Zvláštní mimochodem je, že Rathole je zmiňován i v přecházející povídce Zlaté pruty.
Doporučuje
