V před světem uzavřeném klášteře Saint-Gilbert-Entre-les-Loups žije v poklidu a modlitbách dvacet mnichů. Ironií je, že společenství, které přijalo slib mlčení, se stalo proslulým pro svůj nádherný zpěv, jehož působení na posluchače je tak hluboké, že se mu přezdívá „krásné tajemství“. Až když je zavražděn známý sbormistr, brána kláštera se otevře a vpustí vrchního inspektora Armanda Gamache ze slavné quebecké Sureté, který zde objeví neklid ve zdánlivé harmonii a je nucen konfrontovat se i se svými vlastními démony. Před odhalením vraha, před obnovením míru musí vrchní inspektor nejprve zvážit božské i lidské a zacelit trhliny mezi nimi.
Agatha Christie a Československo
U příležitosti výročí 100 let založení samostatného Československa jsme připravili tento článek, shrnující, jak je náš stát zmiňován v díle Agathy Christie.
Československo je v příbězích Královny detektivky jmenováno několikrát – v povídkách z počátků tvorby i v pozdním románu Cestující do Frankfurtu. Jde sice o stručné zmínky, ale můžeme z nich soudit, že Agatha Christie o středoevropském státě alespoň něco věděla. Za pozornost stojí zejména kniha Viděla jsem vraždu, psaná pravděpodobně v první polovině roku 1969, tedy nedlouho po československých událostech srpna 1968.U citátů uvádíme rok vydání v černé řadě a příslušné číslo strany.
Záhadný pan Quin (1930)
V povídkové knize Záhadný pan Quin je Československo zmíněno dvakrát. V povídce „Skvrna na skle“ se pan Satterthwaite chystá do Karlových Varů: „Za ten jeho pocit, že se blíží katastrofa, mohou nervy – čistě jen nervy – nebo možná játra. Ano, bude to od jater. Za čtrnáct dní ostatně odjížděl do Karlových Varů“ (2008: 37).
V povídce „Tvář Heleny“ se dozvídáme, že o jednom umělci píši noviny kromě jiných národností také jako o Čechovi.
V povídce „Tvář Heleny“ se dozvídáme, že o jednom umělci píši noviny kromě jiných národností také jako o Čechovi.
Smrt v oblacích (1935)
V tomto románu se o Československu hovoří dvakrát. Obchodník, u něhož byla zakoupena foukačka podstatná pro vyšetřování, o zákazníkovi, který si ji pořídil, říká: „Ne zrovna ten nejlepší typ Američana – takový ten chlapík, co o ničem nic neví a jen chce přivézt domů nějakou kuriozitu. Ten typ, z jakého bohatnou obchodníci s korály v Egyptě – co koupí nejnemožnější skaraby, jaké se kdy vyrobily v Československu“ (2013: 102).
Druhá zmínka se týká českého těsnopisu:
„Koukám,“ řekl náhle pan Clancy, „že nepoužíváte Pitmanovy těsnopisné soustavy.“Jane zrudla a Poirot jí přispěchal na pomoc:„Slečna Greyová jde s duchem doby. Používá nejnovější soustavy vynalezené jedním Čechoslovákem.“„Co neříkáte? Tohle Československo musí být úžasná země. Všechno sem z ní přichází – boty, sklo, rukavice – a teď i těsnopisná soustava. Opravdu úžasné“ (139).
Řeč je tu zřejmě o českém těsnopisném systému Aloise Herouta a Svojmíra Mikulíka z počátku 20. let.
Smrt na Nilu (1937)
Ve Smrti na Nilu je Československo zmiňováno v souvislosti s německým lékařem doktorem Bessnerem, který zde má velkou kliniku.
Hodiny (1963)
V Hodinách najdeme dvě zmínky týkající se české mince nalezené v souvislosti s vyšetřováním zločinu. Má mince z východního bloku v této detektivce se špionážním laděním podnítit fantazii čtenářů?
Viděla jsem vraždu (1969)
Román Viděla jsem vraždu je pro český kontext obzvlášť pozoruhodný. Pojí se s ním totiž příběh Olgy Simonové, učitelky angličtiny z jižních Čech. Tato žena napsala v roce 1961 jako fanynka ze socialistického Československa Agathě Christie. Christie na fanoušky reagovala, ale bylo obvyklé, že zkrátka poslala autogram, a tím korespondence skončila. V tomto případě si však spolu ženy dopisovaly několik let. A česká učitelka inspirovala postavu vystupující v příběhu – au pair Olgu Seminoffovou. Díky korespondenci obou dam navíc víme, že Agatha Christie jednou přes Československo letěla.
„Napsala mi, že letěla jednou nad Prahou, na krátkou dobu přistáli. Upoutalo ji, že Praha byla plná průvodů a procesí, všude prý vlály prapory. Odhaduji, že to bylo při oslavách tisíce let od smrti svatého Václava, o čemž neměla Agátka ani tušení,“ řekla Olga Simonová v rozhovoru pro Deník (publikovaný 10. října 2010).
Přímo název Československo padne v románu jen jednou a v prvním českém vydání z roku 1993 tahle zmínka dokonce chybí. O Olze se dozvídáme, že „se zřejmě vrátila do Československa nebo tam, odkud přišla“ (2010: 159). Ostatní zmínky jsou obecnější.
„Pocházela z nějakého státu s dlouhým jménem ze střední Evropy,“ (63) říká se tu.
Jedna z postav knihy o Olze soudí, „že se vrátila kamsi do země ve střední Evropě, sužované problémy, odkud pocházela a kam musela nazpět, poněvadž neměla jinou možnost, jestliže nechtěla ztratit svobodu“ (114).
Sama Olga říká: „Nemáte ponětí o životě v policejním státě!“ (115).
A najdeme tu ještě jednu zmínku o policejním státě:
Jenže pan Fullerton proti své vůli, proti svému právnickému cítění i proti mnoha dalším důvodům děvče litoval. Velice je litoval. Už v dětství poznalo utrpení a krutost policejního státu, ztratilo rodiče, bratra a sestru a zažilo nespravedlnost i strach. To v ubožačce zdůraznilo rys bezpochyby vrozený, který se však až dosud neprojevil, totiž dětinskou, vášnivou chtivost.„Všichni se proti mně spikli,“ prohlásila. „Nikdo mě nechrání. Nejste ke mně spravedliví, protože jsem cizinka, nepatřím do téhle země, nevím, co říkat a dělat. Jak se mám zachovat? Proč mi nepomůžete?“ (118).
Cestující do Frankfurtu (1970)
Rok poté vychází Cestující do Frankfurtu. V něm se ve dvou pasážích pije plzeň, jednou je zmíněno Československo: „Říká se, že se zapletla do nějakých obchodů s Československem. Nebo to bylo Polsko? Je to tak obtížné, drahoušku, že, všechna ta jména. Samé –sko. Tak nezvyklé, a těžko se to vyslovuje“ (2015: 81).
Doplňme, že v anglickém originále Polsko („Polish trouble“) najdeme rovněž, upozorňuje se tu na písmena zs a ks v názvech států: „They have so many z's and k's.“
V knize se na jednom místě hovoří i o Praze:
V knize se na jednom místě hovoří i o Praze:
„Teorie je taková, že ty zbraně nikdy neměly v západní Africe zůstat. Proběhly platby, a pak byly odeslány někam jinam. Existuje možnost, že odešly z Afriky na Blízký východ, do Perského zálivu, do Řecka a Turecka. Zásilka letadel byla poslána i do Egypta. Z Egypta pak odešla do Indie, z Indie byla poslána do Ruska.“„Myslel jsem si, že byly poslány z Ruska.“„A z Ruska odešly do Prahy. Celá ta věc je šílená“ (74).
Tajemství Chimneys (1925) a Herkulovské úkoly pro H. P. (1947)
Na závěr ještě musíme zmínit fiktivní balkánský stát Herzoslovensko (v originále Herzoslovakia) figurující v románu Tajemství Chimneys a v povídce „Stymfálští ptáci“ z Herkulovských úkolů pro Hercula Poirota – tam v českém překladu jako Hercoslovakia.
Tím se vracíme k románu Viděla jsem vraždu. John Curran v zápisnících Agathy Christie objevil ke knize i tuhle poznámku: „Poirot otevírá dopis – známá z maďarského Hercoslovenska – navštívila příbuzné – Olga Seminovová [v angličtině Seminova!] – mladík, za kterého se Olga chystala provdat“.
(Ano, jméno je v zápsnících jinak než v publikované verzi Viděla jsem vraždu.)
Psala Agatha Christie schválně o státě, který neexistuje? Věděla přesně, kde náš stát leží a kdo v něm žije? A byl to pro ni jeden z několika států s těžko vyslovitelným jménem? Otázky necháváme bez odpovědi, ale zasloužily by si další pátrání v archivních dokumentech Agathy Christie.
Ukázky citujeme v překladech Michaly Markové (Záhadný pan Quin), Evy Ruxové (Smrt v oblacích), Běly Dintrové v redakční úpravě Knižního klubu (Viděla jsem vraždu), Jany Ohnesorg (Cestující do Frankfurtu) a Jana Čermáka (Kompletní utajené zápisníky Agathy Christie).
Doporučuje
