Blahopřejeme k životnímu jubileu Janu Čermákovi

Češi mají Otce vlasti, my máme Otce zakladatele. Našeho milovaného Honzíka, Jana Čermáka. A právě ten dnes (16. ledna) slaví životní jubileum. Přejeme mu především zdraví, lásku, smích, ať se mu stále plní sny a ať zůstává i nadále duchem stále mlád!  

A jak se k Agathě vlastně dostal? Dílo Agathy Christie objevil asi ve 12 nebo 13 letech díky spolužačce, která mu od autorky dala přečíst detektivku Cyankáli v šampaňském. „Když jsem onu knihu dočetl, okamžitě jsem se šel přihlásit do knihovny s jasným záměrem – přečíst všechno, co tam od té geniální ženské mají.“ Když mu bylo 23, založil českou Společnost Agathy Christie, o čemž mluví jako o mladické nerozvážnosti. My nicméně na jeho základech stavíme dodnes. Dílo královny detektivek začal i překládat.

Na začátku Společnosti Agathy Christie

K myšlence založit českou Společnost mě přivedlo velké nadšení a byl bych velice rád, kdyby toto nadšení Společnost neopustilo ani po jejím skutečném vzniku. Mým přáním je, aby to byla Společnost opravdu živá, aktivní, a já jsem připraven udělat pro to maximum. Pomůžete mi? Věřím, že ano. Vždyť Společnost bude taková, jakou si ji sami vytvoříme. Myslím si rovněž, že bychom se měli pokusit skloubit britskou slušnost, zdvořilost a korektnost s českou nápaditostí a vynalézavostí. To by měly být hodnoty, o které se bude naše Společnost opírat. Snad se nám to podaří!

Zpravodaj Agatha, nulté číslo, 1999

První kniha od Agathy Christie

Když mi bylo asi 12 nebo 13 let, přinesla mi do školy jedna moje bývalá spolužačka (a dodnes velice dobrá kamarádka) nějakou knížku, která se jí prý velice líbila a doporučila mi ji k přečtení. Jmenovala se Cyankáli v šampaňském. Už si ani nepamatuji, zda jsem v té době měl alespoň nějaké povědomí o jakési A. Christie, jejíž jméno na mě pohlíželo z obálky. Dobře si ale vzpomínám, že když jsem onu knihu dočetl, okamžitě jsem se šel přihlásit do knihovny s jasným záměrem – přečíst všechno, co tam od té geniální ženské mají. Svůj cíl jsem za poměrně krátkou dobu splnil a zároveň zjistil skutečnost, která mě nenechala klidným: všechno do češtiny přeloženo nebylo! A tak jsem se začal pídit po anglických originálech. V té době (těsně kolem roku 1989) to nebylo právě nejjednodušší, ale už v roce 1993 se mi díky náhodně objevenému inzerátu v Annonci podařilo získat téměř kompletní kolekci knih Agathy Christie v angličtině (brzy jsem ji doplnil). Hlavně jsem přečetl tituly, které mi byly do té doby utajeny, ovšem s jednou výjimkou. Stále jsem se nemohl odhodlat zakousnout se do knihy Cestující do Frankfurtu. Četl jsem totiž, že je to to nejhorší, co Agatha napsala. Nakonec jsem sebral odvahu a s velkým přemáháním vydržel do konce. Tenhle kousek se totiž Královně zločinu opravdu nepovedl. Nechtěl jsem se smířit s tím, že by moje poslední „Agáta“ byla ta nejhorší, a tak jsem začal druhé kolo. Je sice k zlosti, že si pamatuji rozřešení většiny knih, ale u některých mi ani to nevadí.

Zpravodaj Agatha, číslo 5, podzim 1998

Jakou knihu Agathy Christie si přečíst jako první

Člověka samozřejmě napadne nabídnout to nejlepší nebo nejzajímavější (Deset malých černoušků, Vražda Rogera Ackroyda, Vražda v Orient expresu), ale já bych to asi nedělal. Taková kniha totiž nastaví laťku hodně vysoko a ta už se pak špatně překonává. Zvolil bych nějakou klasickou Agathu – třeba Oznamuje se vražda, Pět malých prasátek nebo Vraždy podle abecedy.

Zpravodaj Agatha, číslo 6, zima 1998/1999

Kdy u Agathy uhodl vraha

U knihy Lord Edgware umírá jsem nějakým zvláštním vnuknutím poznal vraha neuvěřitelně brzo, vlastně ještě dřív, než vrahem byl. Myslím, že jsem pachatele uhodl i u románu Dům na úskalí. Nejvíc mě však mrzelo, když jsem se k Vraždě Rogera Ackroyda dostal až poté, co jsem si v jednom doslovu přečetl, že se Agatha Christie proslavila právě touto knihou, ve kterém byl pachatelem… Nikdy autorovi onoho doslovu neodpustím, že mě připravil o to nejnečekanější rozuzlení Agathy Christie.

Zpravodaj Agatha, číslo 7, jaro 1999

Jak se překládá Agatha Christie

Detektivky Agathy Christie se překládají velmi dobře. Její jazyk je velmi přirozený, až bych řekl obyčejný. Nepoužívá žádné shakespearovské tvary a výrazy. I díky tomu, jak píše poutavě, se překlad dělá o to jednodušeji.

Jak to vidíte?, Český rozhlas Dvojka, 4. září 2014

Jan Čermák založil také fanklub Anety Langerové v dobách, kdy zpěvačka zvítězila v první řadě soutěže Česko hledá SuperStar. Rád cestuje a navštívil řadu exotických zemí. Mnoho let pracoval v marketingu, před pár lety se jeho láska k cestování spojila se zaměstnáním, když se stal šéfredaktorem časopisu Lidé a Země, kterým je dodnes..

Více se o Janu Čermákovi můžete dozvědět v rozhovoru pro Noční mikrofórum Českého rozhlasu.