Detektivní hry v novém vydání

překlad Edda Němcová
Nejúspěšnější hra Agathy Christie svoji historii započala v roce 1947, když byla již velice známá a oblíbená autorka požádána britskou BBC o napsání rozhlasové hry u příležitosti osmdesátých narozenin královny Alžběty. Po odvysílání Tří slepých myšek, jak se hra jmenovala, se Agatha rozhodla vytvořit z ní nejprve stejnojmennou povídku a pak také divadelní hru. Povídka vyšla knižně pouze v USA, ale nebyla zařazena do žádného britského souboru (v Británii vyšla jen časopisecky). Cílem totiž bylo, aby diváci při divadelním představení nebyli ochuzeni o překvapení. (Česky je dostupná i povídková verze, vydaná v antologii Patnáct pátračů a nově též v souboru Tři slepé myšky.)

Ve svém Vlastním životopise Agatha Christie vzpomíná, že v době premiéry vůbec nepočítala s tím, že by Past na myši čekal nějaký velký úspěch, předpovídala jí asi tak tříměsíční až půlroční život a producent Peter Saunders ji musel ujišťovat, že vydrží rok. Ovšem ze hry se stal trhák, diváci se na představení přímo hrnuli a pro americké turisty se jeho návštěva stala takřka povinnou součástí jejich prohlídek Londýna, stejně jako například Buckinghamský palác. Hra se v Londýně stále hraje, a to nepřetržitě od 25. listopadu 1952.

Svědkyně obžaloby (1953)
přeložila Lenka Uhlířová
Hru divadelní kritici považují za nejlepší divadelní počin Agathy Christie. I ona sama z ní měla dobrý pocit, dokonce prohlásila, že premiéra této hry byla v její kariéře jedinou, na kterou ráda vzpomíná. Vznik hry ovšem nebyl jednoduchý, autorka musela nastudovat spoustu materiálů o soudních přelíčeních a konzultovat detaily s odborníky. Navíc byla nucena tvrdě bojovat za závěr hry, který se lišil od závěru stejnojmenné povídky, ze které hra vychází (zařazena je do knihy Smrtonoš). Agathu údajně každý přemlouval, aby závěr neměnila, ale ona cítila, že nová verze se pro divadlo hodí mnohem víc, a její přesvědčení bylo tak silné, že odmítla dát souhlas s uvedením hry, pokud by producenti trvali na původním konci. Kromě stálice Pasti na myši se v Londýně od roku 2017 mimochodem hraje právě Svědkyně obžaloby – s hledištěm, které je součástí kulis, soudní síně. 

Krátce po Pasti na myši a Svědkyni obžaloby byla v londýnské divadelní čtvrti West End uvedena další hra Agathy Christie: Pavučina. Na rozdíl od předchozích dvou kusů jde o příběh napsaný přímo pro divadla. Christie navíc hlavní roli psála na míru herečce Margaret Lockwood, která se objevila i v britské televizní adaptaci, uvedené rok po divadelní premiéře.

Sama herečka si přála, aby pro ni Christie jednou napsala roli. „Já jsem se jí zeptala, jakého rázu by ta hra měla být,“ píše Christie ve Vlastním životopise. „Okamžitě odpověděla, že nechce pořád hrát zlé a sugestivní postavy, že v nedávné době natočila celou řadu filmů a ve všech hrála ‚mrchu‘. Toužila si zahrát v komedii. Zajisté oprávněně, neboť měla obrovský komediální talent a právě tak i předpoklady pro velké role. Je velmi dobrá herečka a dovede si svůj projev dokonale načasovat, aby dala každé promluvě tu pravou váhu.“

Výsledkem je detektivka nesená v komediálním duchu, v níž jako hlavní postava vystupuje Clarissa, stvořená na hereččino přání. Christie si prý psaní této postavy „náramně užívala“.