Mathew Prichard 80

Jediný vnuk Agathy Christie se narodil 21. září 1943. Jeho rodiči byli Rosalind Hicksová, dcera Agathy Christie, a její první manžel Hubert Prichard.

Mathew přišel na svět za druhé světové války, v sanatoriu, na které den předtím proběhl nálet. Agatha Christie ve Vlastním životopise vzpomíná, jak se setkala s dcerou Rosalind: „Tvářila se nesmírně pyšně a nejraději by se byla pořád vychloubala, jak je její dítě velké a silné. ‚Je to obr,‘ pořád opakovala s rozzářenou tváří. ‚Příšerně velké dítě – hotový obr.‘ Podívala jsem se na toho obra. Vypadal pěkně a spokojeně, měl svraštělý obličejíček a trochu se šklebil, asi kvůli nějakému větříčku, ale vypadalo to roztomile.“

Mathew a babička Agatha si vytvořili blízký vztah. Jako malý jí začal říkat nima ­– podle anglického slova pro babičku, grandma –, a mluví tak o ní i dnes. I když byla úspěšná a populární spisovatelka, podle Mathewa byla babičkou jako všechny ostatní.

Když Mathew studoval na internátní škole, babička, žijící v nedalekém Wallingfordu, ho navštěvovala. Brávala ho na pikniky a také mu posílala výtisky svých nových knih. Knihy budily pozornost u spolážků a minimálně jednu si přečetla manželka ředitele internátní školy.

Někdy v té době, k devátým narozeninám v roce 1952, také dostal od babičky nevšední dárek: práva k divadelní hře Past na myši, která měla tehdy premiéru a která se v Londýně hraje dosud (jen s přestávkou kvůli koronavirovým omezením).

Pro Mathewa a další hochy, kteří jezdili na její letní sídlo Greenway, chystala honby za pokladem, jak známé z knihy Hra na vraždu. Chlapci vystupující v knize Vlak z Paddingtonu zas podle christieovské biografie Janet Morganové připomínají Mathewa. Mathew Prichard se jako vedlejší postava objevuje v detektive Anthonyho Horowitze Mnoho strak věští vraždu. 

Nejoblíbenějším Mathewovým detektivem, kterého babička stvořila, je slečna Marplová. Jako nejoblíbenější knihy uvádí marplovku Mrtvá v knihovně a psychothriller bez Velkého detektiva Nekonečná noc. Právě pro Nekonečnou noc hlasoval v roce 2015, když probíhalo celosvětové hlasování o nejoblíbenější knihu Agathy Christie.

Vzpomínám si, jak jsem pozorovala svého vnuka Ma­thewa, když mu bylo snad dva a půl roku. Nevěděl o mně. Sledovala jsem ho shora ze schodů. Opatrně po nich sestupo­val. Byl to pro něho nový výkon a byl na něj pyšný, ale pořád ještě se trošku bál. Potichu si mumlal: „Mathew jde ze schodů. To je Mathew. Mathew jde dolů. Tohle je Mathew a jde dolů ze schodů.“

Vlastní životopis Agathy Christie, přel. Marta Staňková

O babičce říká, že byla laskavá, naslouchala mu, sledovala ho, jak hraje kriket a později, když byl starší, ho brala do divadla, na koncerty a operu. „Podporovala mě v lásce k umění – zejména k hudbě a opeře,“ vzpomíná.

Na Pasti na myši s ní byl několikrát, jednou i s hráči kriketového týmu, jehož byl kapitánem. Získal si díky ní vztah k Richardu Wagnerovi a setkal se s ní v 60. letech na wagnerovském festivalu v Bayreuthu (vzpomeňte si na Cestujícího do Frankfurtu). Zařídil, že Agathě namaloval portrét Oskar Kokoschka v době, kdy už se portrétování nevěnoval.

V roce 1995 založil waleskou nadaci Colwinston Charitable Trust, která je dotována z honorářů za Past na myši. Prostřednictvím nadace Mathew Prichard podporuje operu, klasickou hudbu a výtvarné umění. Za tuto činnost obdržel medaili prince z Walesu (tehdy prince Charlese, nyní krále Karla III.) za filantropii za podporu umění ve Walesu.

Vedl společnost Agatha Christie Limited starající se o autorčin odkaz a práva na její dílo. Nyní v čele stojí jeho syn James Prichard, ale Mathew o odkaz své babičky pečuje dál. Ve Wallingfordu se letos 9. září účastnil slavnostního odhalení babiččiny sochy.

„Byla to neobyčejná osoba, vždycky se snažila vidět věci a lidi z té lepší stránky; vždycky našla něco, co ji nadchlo,“ říká Mathew o své babičce Agathě Christie. Její nadšení zmiňuje i jindy: „Postupně jsem začal rozumět babiččinu nadšení a přirozenému instinktu pro životy jiných lidí, její ohromný dar navázat přátelství překonal její počáteční ostych k cizím lidem. Byla to normální a milující babička, která milovala jídlo, a ráda při něm zažívala zábavu a konverzovala. Sama sice nepila alkohol ani nekouřila, ale nevadilo jí, když to dělali ostatní, a když seděla u stolu, vždy pozorně naslouchala všem hovorům. […] Vždycky jsem říkal, že je nejlepší posluchačka, jakou jsem kdy poznal, a nikdy během jejího života se nestalo, že by odkudkoli na světě, kde zrovna byla, nenapsala své rodině a nedala jí vědět, že na ni myslí, do čehož zaobalila vtipné anekdoty a pozorování.“

A co píše naopak ona o něm ve Vlastním životopise? „Jediná ctnost, kterou ve mně nic neubije, bude asi naděje. Proto pro mne byl můj zlatý Mathew vždycky človíček, s nímž stojí za to být. Celým založením je nezlomný optimista. Vzpomínám si, když chodil do základní školy, jak se ho jednou Max zeptal, zdali si myslí, že by se mohl dostat do nejlepší kriketové jede­náctky. ‚No,‘ odpověděl mu Mathew se zářivým úsměvem, ‚doufat přece můžu vždycky.‘“

Mathew Prichatd je čestným členem české Společnosti Agathy Christie.

^{Zdroj fotografie z odhalení sochy: Sven W. Pehla}

Použité zdroje:

• Agatha Christie: Vlastní životopis, Knižní klub 2013, citace v českém překladu Marty Staňkové
• Janet Morganová: Agatha Christie. Životopis, Slovadrt 2020
• předmluva Mathewa Pricharda v knize The Bloomsbury handbook to Agatha Christie,  Bloomsbury Academic 2003
• https://www.agathachristie.com/en/about-christie/family-memories/frequently-asked-questions
• série videí The Essence of Agatha Christie na YouTube
• https://www.bbc.com/news/av/uk-wales-20776041
• https://www.blackpoolgrand.co.uk/mathew-prichard