Vždyť je to hračka

Od vydání z roku 2002 se liší pouze uvedením webových stránek KK v tiráži (kde je odkaz i na SAC) a na zadní straně vazby.

Připomeňme si, co o knize napsal Honza Čermák na staré verzi našich stránek.

Román Vždyť je to hračka byl napsán v zlověstných měsících začátku roku 1939, kdy po okupaci Československa Velká Británie opustila svou politiku appeasementu. Děj nás však zavádí do poklidné anglické vesnice a Agatha Christie se drží svého receptu na úspěch. Ačkoli se opět setkáváme s výbornou zápletkou a rozuzlením, tento román poněkud zapadl, zřejmě proto, že se objevil v blízké společnosti exotičtějších a nezvyklejších titulů - Smrt na Nilu (1937), Schůzka se smrtí (1938) či Deset malých černoušků (1939). Po Kartách na stole se znovu objevuje komisař Battle, tentokrát spolu se sympatickým Lukem Fitzwilliamem. Ten se svým způsobem podobá Lucy Eyelesbarrowové z Vlaku z Paddingtonu a je jen škoda, že se k němu Agatha Christie nevrátila v dalších knihách.

Zápletka:
Po letech strávených v koloniích se Luke Fitzwilliam - vysloužilý policista - vrací do Anglie. Na cestě do Londýna sdílí kupé se starou slečnou Fullertonovou, která mu prozradila, že se právě chystá oznámit Scotland Yardu, že přišla na to, že několik 'přirozených úmrtí' v jejich vesnici Wychwoodu je vlastně sérií vražd a že dalším v řadě má být Dr. Humbleby. Fitzwilliam samozřejmě bere její slova s velkou rezervou. Další den se však v Timesech dočte, že slečna Fullertonová byla sražena autem a zemřela, a o týden později noviny oznámí nenadálý skon doktora Humblebyho. Stařenka tedy nakonec zřejmě nemusela být tak pomatená, jak se mu zdálo. Policista zůstává policistou, a tak se Luke vypraví do Wychwoodu, kde se vydává za sběratele folklóru a pověr, což mu otevírá možnost povídat si z místními obyvateli…