Nejslavnější detektiv v sukních


Nejslavnější detektiv v sukních

Čtenáři detektivek Agathy Christie ji znají důvěrně a představovat jim drobnou bělovlasou stařenku nebývale bystrého úsudku, pocházející z městečka St. Mary Mead, by bylo zbytečné. Ano - slečna Marplová,

"... tak okouzlující, taknevinná, tak jemná růžovobílá stará dáma". Její příběhy stále lákají k novým zpracováním.

Psal se rok 1930, když spisovatelka Agatha Christie poprvé představila v knize Vražda na faře neobyčejně vynalézavou, všetečnou, neúnavnou a především velmi chytrou dámu, slečnu Jane Marplovou. Jen málokdo by čekal, že tato rázná, moudrá bělovlasá stařenka vládnoucí neobyčejným pozorovacím talentem si vybuduje postavení, jež konkuruje tak slavným kolegům, jako je Hercule Poirot nebo dokonce samotný Sherlock Holmes.

Na první pohled naprosto obyčejná anglická dáma v nejlepších letech, s břitkým jazykem a oblečením z viktoriánské doby řeší zapeklité detektivní záhady. Na rozdíl od Hercula Poirota ale spíše instinktivně; vychází ze zkušeností ženy v domácnosti a zintimních znalostí lidí a poměrů v malém městečku St. Mary Mead (pětadvacet kilometrů od Londýna), kde strávila většinu svého života.

Role matky

Nekorunovaná královna detektivek Agatha Christie byla nedostižná nejen v zápletkách a fabulacích - tvrdí se o ní, že své příběhy vymýšlela ve vaně a přitom chroupala doslova kilogramy jablek, ale i při zrodu charakteru. Inspirací pro slečnu Marplovou byla podle jejích slov nejen sestra doktora Shepparda z románu Vražda milionáře Ackroyda, ale z části také vlastní babička a její přítelkyně.

"...Nebyla zosobněním mojí babičky, byla mnohem staropanenštější a svým způsobem i malichernější, ale jedno měly společné - i když byla v podstatě veselé povahy, vždy od všech a všeho očekávala to nejhorší a s téměř hrozivou přesností se většinou ukázalo, že měla pravdu."

Když Agatha Christie poprvé představila Jane Marplovou čtenářům, rozhodně netušila, že se právě tato neobyčejná dáma stane hrdinkou dvanácti románů a dvaceti povídek, v nichž odhalí nejednu záhadu, ale i vlastní životní příběh. Milovníci této anglické lady by v letošním roce mohli tak trochu slavit - je to neuvěřitelných pětasedmdesát let, kdy se Jane Marplová z pera Agathy Christie "narodila".

V nejlepších letech

Bylo jen otázkou času, kdy se na slavného detektiva v sukních slečnu Jane Marplovou usměje štěstí a pronikne do světa filmu. Jako první jí propůjčila tvář v pěti pokračováních Margaret Rutherfordová. Už v roce 1961 doslova "udala její styl".

Dvakrát si bystrou stařenku zahrála Helen Hayesová, pro niž to bylo v třiaosmdesáti letech vyvrcholení její herecké kariéry. Nelze samozřejmě zapomenout na u nás velmi oblíbenou Angelu Lansburyovou ze série To je vražda, napsala. Ale určitě nejslavnější a podle názorů znalců nejpřesnější slečnou Marplovou se v 80. letech stala Joan Hicksonová. Její kariéra byla se jménem královny detektivek spojena už od roku 1946, kdy si zahrála v divadelní hře podle její předlohy. Když slavná spisovatelka hru zhlédla a viděla v ní Joan Hicksonovou, vyslovila památnou větu: "Doufám, že právě vy jednou budete hrát moji milou slečnu Marplovou..."

Po čtyřech desítkách letjejí přání uznávaná herečka naplnila ve dvanáctidílné sérii BBC (1984-1992). Bylo jí už víc než sedmdesát let, když poprvé hrála slečnu Marplovou a dodnes je považována za nejlepšího "detektiva v sukních" - dokonce byla za tutoroli oceněna samotnou královnou Alžbětou!

Nová slečna Marplová

Není pochyb, že hrát tak slavnou postavu, jakou stvořila Agatha Christie před třičtvrtě stoletím, touží téměř každá zralá herečka. Mezi těch několik málo šťastných, kterým se to opravdu podařilo, patří i poslední představitelka Jane Marplové - Geraldina McEwanová. Její herecká kariéra začala v Old Windsoru v Anglii, kde se 9. května 1932 narodila a už ve čtrnácti letech debutovala na jevišti windsorského Královského divadla. Když se v osmnácti stalahvězdou londýnského West Endu v několika výrazných divadelních rolích, bylo jasné, že herectví je jejím osudem.

Během 50. let se věnovala shakespearovskému divadlu, v roce 1953 se provdala za Hugha Cruttwella (ředitele divadelní akademie v Londýně) a v roce 1961 se připojila ke Královské shakespearovské společnosti (hrála Ofélii v Hamletovi, Beatrice v Mnoho povyku pro nic či Dorothy ve Večeru tříkrálovém a dalších).

Když účinkovala na Broadwayi, nemohlo při jejím talentu následovat nic jiného než nominace na prestižní cenu Tony pro nejlepší herečku (za roli ve hře Židle Eug`ena Ionesca). Jako členka Royal National Theatre hrála po boku takových hvězd, jakobyli Albert Finney či Laurence Olivier.

Filmová i televizní práce jí přinesly řadu zajímavých rolí, jež byly oceněny prestižními cenami (BAFTA atd.). Vrcholem její kariéry je ale určitě jedna z jejích posledních televizníchpostav - slečna Jane Marplová. Bylo jí už dvaasedmdesát let, když roli přijala a dokázala jí vtisknout moderní tvář.

Říká o ní: "Já tu postavu miluji. A když mě požádali, abych ji hrála, cítila jsem - i když to zní poněkud dramaticky - že je správné, že ji nabídli právě mně. Cítila jsem, že tahle role je můj osud, a vychutnávala jsem si každý okamžik, který jsem v ní strávila. Ještě pořád ji v sobě nosím a pořád v ní objevuji něco nového. Je tovelice nezávislá, sebevědomá žena s hlubokým zájmem o lidi a jejich osudy. Ale není to všetečnost, spíš taková zvídavost. Je inteligentní, vtipná, dokáže využít toho, že se jí lidi rádi svěřují, i toho, že ji někteří hodně podceňují..."


ZAJÍMAVOSTI O SLEČNĚ MARPLOVÉ
  • žije osaměle v městečku St. Mary Mead v půvabném viktoriánském domku  
  • nikdy nevychází bez elegantního, ač trochu obstarožního kloboučku
  • neobejde se bez pletení
  • miluje sousedské poklábosení se spoustou novinek
  • obvykle snídá čaj, vejce (vařená přesně tři a třičtvrtě minuty), topinku s máslem a medem a občas též sledě

Věk dámy se tají...

...aneb je stejně záhadný jako většina případů, které řeší Jane Marplová. Její "matka" Agatha Christie ji v prvním románu z roku 1930 Vražda na faře přiřkla věk šedesáti pěti až sedmdesáti let. Ale než vyřešila svůj poslední případ v románu Nemesis, vydaném v roce 1971 (A. CH. jej napsala téměř v osmdesáti letech), vychází nám, že slečně Marplové by bylo sto šest až sto jedenáct let... Některé literární postavy prostě nestárnou!