Královna detektivek Agatha Christie

Třebaže jste ji nikdy nečetli, znáte ji - tedy alespoň její dílo. To ona vymyslela Hercula Poirota či slečnu Marplovou, ona nechala zabít únosce v Orient-expresu.

Bývá označována jako autorka moderní detektivky, je světově nejznámější spisovatelkou detektivních příběhů a suverénně nejprodávanějším autorem ve svém žánru. Dosud se prodalo přes neuvěřitelné tři miliardy výtisků jejích knih. Dvě miliardy z toho v angličtině, zbytek ve více než stovce jazyků.

Tím se Agatha Christie zasloužila o další rekord - v počtu jazyků, do nichž byla její díla přeložena, ji překonává už jen bible. Její divadelní hra Past na myši je nejdéle hraným představením v dějinách.

V londýnském Ambassadors Theatre se hraje nepřetržitě od roku 1952 a má tak za sebou více než dvacet tisíc představení. Nechybělo přitom mnoho a namísto slavné spisovatelky mohla z malé Agathy vyrůst zpěvačka a klavíristka. Sama však tento svůj sen opustila, přestože měla snad i talent a vlohy.

Hudební kariéru Agatha Christie zavrhla pro svou ostýchavost, která - jak se domnívala - by jí před publikem dělala velké problémy. Unikla proto ke knihám a udělala jen dobře, protože jako autorka byla skutečně excelentní.

A nejspíš, aniž by to tušila, připravovala se na svou kariéru už od útlého dětství. Ještě jako dítě hltala společně se sestrou Madge spousty detektivních příběhů a samy si také vymýšlely vlastní. Byla to právě Madge, kdo později vyprovokoval Agathu, aby konečně svou první detektivku napsala.

Autorské začátky: mezi dítětem a psacím strojem

Snad nikdo by nad kolébkou blonďaté holčičky neřekl, že ji čeká budoucnost slavné spisovatelky. Agatha Mary Clarissa, jak znělo celé její jméno, vyrostla v jižní Anglii, v přímořském letovisku Torquay. Byla nejmladším dítětem amerického přistěhovalce a jeho anglické ženy.

Vyrůstala společně se sourozenci Margaret „Madge“ a Louisem „Montym“. Společnost jim po celé dětství kromě rodičů dělala i pečovatelka a babička, která se později stala pro Agathu Christie předobrazem jejího slavného románového „detektiva v sukních“, slečny Marplové. Doma děti dostávaly dlouho od rodičů dokonce i vzdělání a společně s ním také jakousi pozdně viktoriánskou výchovu, která se prolíná celým dílem Agathy Christie.

Teprve v šestnácti letech odcestovala Agatha studovat do Paříže, kde také pojala krátký nápad uplatnit se jako zpěvačka a klavíristka. Se svým prvním manželem Archibaldem se Agatha potkala jako třiadvacetiletá a po jednoroční známosti si na Vánoce roku 1914 řekli své „ano“. Protože však začala válka a Archibald Christie byl důstojník, byli od sebe manželé po většinu války odděleni.

Agatha zůstala v rodném domě v Ashfieldu a pracovala jako dobrovolná sestra a lékárnice v místních nemocnicích. Tam také získala značné znalosti o jedech, které později mnohokrát využila při psaní svých detektivek. Po válce se Archie vrhl v Londýně do podnikání, zatímco Agatha doma pečovala o dceru Rosalind, která se jim narodila rok po skončení první světové války.

I při péči o dceru si dokázala najít čas na psaní detektivek a také odvahu nabízet je vydavatelům. V roce 1920 Agatha uspěla, když se společnost Bodley Head rozhodla vydat její první román Záhada na zámku Styles, v němž se také poprvé objevil výstřední belgický detektiv Hercule Poirot. Zajímavé je, že závěrečná část knihy, jež se odehrávala v soudní síni, byla plná nepřesností a Agatha ji musela celou přepsat.

Od té doby se pak nad některými pasážemi svých děl radila s odborníky. Jedině u jedů se vždy spoléhala na své vlastní znalosti. Úspěch Agathu Christie provázel prakticky hned od chvíle, co se vydala na dráhu spisovatelky. Horší už to bylo s jejím manželstvím. Postupně, ale v poklidu se začalo rozpadat. V roce 1926 navíc Agathě zemřela matka. Tyto rány osudu vedly k nervovému vyčerpání a zhroucení slavné autorky, které nakonec vyvrcholilo tajemnou záhadou - 3. prosince 1926 Agatha Christie zmizela.

Záhadných jedenáct dní

Dlouhých jedenáct dní celá Anglie spekulovala, zda je Agatha Christie ještě naživu, zda nebyla unesena, nebo proč se skrývá. I když byla později nalezena, dodnes není jasné, co se po tu dobu se spisovatelkou dělo a proč. Dodnes existují nejrůznější teorie vysvětlující záhadné zmizení včetně únosu mimozemšťany. Jedenácti tajemnými dny se dokonce zabývá celovečerní film Agatha.

Přestože pravdu už dnes nikdo neodhalí, jako nejvíce reálná se jeví verze, že se Agatha Christie skutečně nervově zhroutila a snad také utrpěla částečnou ztrátu paměti. 3. prosince Agatha Christie nasedla do svého vozu Morris, který následujícího dne policie našla hodinu cesty od jejího domu. Auto bylo napůl spadlé ze srázu, kapotu mělo zabořenou v křoví a po spisovatelce nebylo stopy. Už od této chvíle byla Anglie na nohou. Na místě nehody byly davy novinářů a přihlížejících včetně dodávky prodávající teplé nápoje a zmrzlinu.

Podobná hysterie se odehrávala i v médiích a dokonce i mezi policisty, kteří si pro novináře často vymýšleli barvité, ale zcela vylhané informace. Protože se nedochoval žádný policejní spis z případu, mohou dnes životopisci vycházet skoro výhradně jen z nepodložených zpráv tehdejších novin a pozdějších vzpomínek svědků. Podle oficiální vyšetřovací verze vycházela policie po třídenním marném pátrání z toho, že spisovatelka měla autonehodu, odklopýtala od auta a ztratila se v lese.

Ani opakovaný průzkum terénu však žádné odpovědi nedával. Deník Mail k tomu přidal vlastní teorii o nervovém zhroucení spojeném se ztrátou paměti či identity. Podle něj mohlo podvědomí Agathy Christie naplánovat důmyslné zmizení autorky tak, jak to při plném vědomí sama dělala nad svými detektivkami.

Manžel Agathy Archie si s novináři také užil své - brzy se totiž dobrali pravdy o jejich rozpadajícím se manželství. Přesto sebevraždu vyloučil, protože, jak řekl, sebevrah by se těžko „obtěžoval jet několik mil daleko, sundal si kabát a vydal se do neznáma“.

Ani on však řešení nenacházel: „Nejspíš se svlékla, hodila kabát na zadní sedadlo a pak zřejmě sešla z kopce a vydala se - bůhvíkam. Předpokládám, že šla z kopce, protože chození do kopce nesnášela.“ Policie mezitím rozšířila prohledávanou oblast a Agathu skutečně objevila. Ubytovala se pod jménem Theresa Neele v hotelu Hydropathic ve městě Harrogate.

Dáma prý působila přirozeně, zpívala, tančila, hrála kulečník, chodila na procházky, povídala si s hosty a rovněž četla články o zmizení slavné spisovatelky. Protože si policie nebyla jistá, povolala na místo Archibalda Christieho, s nímž se komisař schoval ve výklenku zdi. Když Agatha sestoupila po schodech a vzala si večerník ke čtení, manžel k ní přistoupil. Prý to tehdy vypadalo, jako by jej považovala za svého známého, kterého nedokáže pořádně zařadit. „Je to má žena. Utrpěla úplnou ztrátu paměti a mám dojem, že ani neví, kdo je. Nezná mě a neví, kde se nachází. Doufám, že klid a odpočinek vše napraví,“ prohlásil pro tisk Archibald a tím celý případ skončil.

Nový manžel z Iráku

V roce 1928 byli manželé rozvedeni a o dva roky později se Agatha vydala hledat dobrodružství za přáteli archeology do Iráku. Tato cesta byla zlomem v jejím životě, protože v Iráku poznala svého druhého manžela, Maxe Mallowana.

Třicátá léta manželé strávili na cestách mezi Anglií a Blízkým východem. Za druhé světové války Max sloužil v severní Africe, Agatha opět jako dobrovolnice při výdeji léků v Anglii. Po válce na své cesty manželé opět navázali. Agatha stále úspěšně psala a dokonce do svého repertoáru zařadila divadelní hry, což byl další vrchol její kariéry.

Po zranění nohy v roce 1971 se však začal spisovatelčin zdravotní stav pomalu zhoršovat. Ještě před její smrtí v roce 1976 udělila Británie oběma manželům tituly Komandérů britského impéria. Max byl pak za vědeckou práci pasován na rytíře a Agathu Alžběta II. ocenila ještě navíc titulem Dáma britského impéria.

Nejen autorka detektivek, ale i divadelních her, knih pro děti a básní

Agatha Christie publikovala celkem více než osmdesát románů a divadelních her. V drtivé většině šlo o detektivky, v nichž velmi často a ráda porušovala nepsaná pravidla. Vždy však v závěru knihy čtenáři předložila všechna fakta, podle kterých bylo možné odvodit pachatele.

Do detektivního žánru přinesla také „záhadu zamčeného pokoje“, kterou si později vypůjčilo mnoho dalších autorů. Mezi její nejslavnější detektivky patří několikrát zfilmovaná Vražda v Orient-expresu či Smrt na Nilu. Jejími nejproslulejšími románovými postavami se stal belgický detektiv Hercule Poirot či slečna Marplová.

Tuto postavu prý Agatha Christie vytvořila podle své vlastní babičky a jejích přítelkyň. Kromě detektivek však slavná spisovatelka napsala i několik méně známých knih zcela odlišného žánru. Patří mezi ně například Agathina autobiografie či kniha vzpomínek na Blízký východ s názvem Pověz mi, jak žijete.

Agatha Christie napsala dokonce i jednu knihu povídek a básní pro děti. Z klasického detektivního žánru se vymyká i soubor autorčiných básní vydaný tři roky před její smrtí. Jde o sbírku básní, které Agatha Christie shromáždila za celý svůj život. Výsledek však potvrdil, že detektivky psala nesrovnatelně lépe než svou naivní sentimentální poezii.