Jednoho dne se Poirot vrací z oběda a přede dveřmi svého bytu nachází rozzlobenou ženu, která se domáhá odpovědi, proč jí detektiv poslal dopis, v němž ji obviňuje z vraždy Barnabase Pandyho, o kterém nikdy neslyšela. Rovněž Poirot žádného Barnabase Pandyho nezná. O to větší šok zažije, když vejde do svého bytu a zjistí, že má návštěvu – muže, který prohlašuje, že dostal od Poirota dopis, ve kterém ho označuje za vraha Barnabase Pandyho… Kdo je posílá a proč? Mnohem důležitější však je, kdo je Barnabas Pandy, zda je mrtvý, a pokud ano, byl zabit? A dokáže Poirot nalézt odpovědi dřív, než se něčí život ocitne v ohrožení?
PF 2018 aneb rok slečny Marplové
Děkujeme za přízeň v roce 2017 a všem pravidelným i příležitostným návštěvníkům našich webových stránek přejeme vydařený rok 2018. Rozhodli jsme se ho vyhlásit rokem slečny Marplové. Proč jsme vybrali právě tuto amatérskou pátračku?
Slečna Marplová se knižně poprvé objevila v románu Vražda na faře, publikovaném v roce 1930. Právě tato detektivka bývá nepřesně označována za první příběh s Jane Marplovou. Takovou informaci je ovšem třeba uvést na pravou míru. Ještě před Vraždou na faře vyšlo tiskem několik povídek, až v roce 1932 zařazených do knihy Třináct záhad. Vůbec první z těchto příběhů se starou dámou ze St. Mary Mead vyšel v prosinci 1927 v britském The Royal Magazine, šlo tehdy o povídku Úterní klub. Dalších 5 následovalo ve stejném periodiku vždy jednou měsíčně do května roku 1928. V témže roce během července a srpna vyšly stejné povídky se slečnou Marplovou i ve Spojených státech v Detective Story Magazine.
Jedno číslo Royal Magazinu na prosinec 1927 bychom rozhodně neměli ignorovat, ale rok 1928, kdy se tato amatérská pátračka začala průběžně objevovat v několika krátkých příbězích na obou kontinentech, je zkrátka výraznější. A protože je tedy slečna Marplová na „literární scéně“ již 90 let, rok 2018 vyhlašujeme (výročním) rokem slečny Marplové.
O staré dámě se letos ještě určitě chystáme psát…
Doporučuje
