V před světem uzavřeném klášteře Saint-Gilbert-Entre-les-Loups žije v poklidu a modlitbách dvacet mnichů. Ironií je, že společenství, které přijalo slib mlčení, se stalo proslulým pro svůj nádherný zpěv, jehož působení na posluchače je tak hluboké, že se mu přezdívá „krásné tajemství“. Až když je zavražděn známý sbormistr, brána kláštera se otevře a vpustí vrchního inspektora Armanda Gamache ze slavné quebecké Sureté, který zde objeví neklid ve zdánlivé harmonii a je nucen konfrontovat se i se svými vlastními démony. Před odhalením vraha, před obnovením míru musí vrchní inspektor nejprve zvážit božské i lidské a zacelit trhliny mezi nimi.
PF 2018 aneb rok slečny Marplové
Děkujeme za přízeň v roce 2017 a všem pravidelným i příležitostným návštěvníkům našich webových stránek přejeme vydařený rok 2018. Rozhodli jsme se ho vyhlásit rokem slečny Marplové. Proč jsme vybrali právě tuto amatérskou pátračku?
Slečna Marplová se knižně poprvé objevila v románu Vražda na faře, publikovaném v roce 1930. Právě tato detektivka bývá nepřesně označována za první příběh s Jane Marplovou. Takovou informaci je ovšem třeba uvést na pravou míru. Ještě před Vraždou na faře vyšlo tiskem několik povídek, až v roce 1932 zařazených do knihy Třináct záhad. Vůbec první z těchto příběhů se starou dámou ze St. Mary Mead vyšel v prosinci 1927 v britském The Royal Magazine, šlo tehdy o povídku Úterní klub. Dalších 5 následovalo ve stejném periodiku vždy jednou měsíčně do května roku 1928. V témže roce během července a srpna vyšly stejné povídky se slečnou Marplovou i ve Spojených státech v Detective Story Magazine.
Jedno číslo Royal Magazinu na prosinec 1927 bychom rozhodně neměli ignorovat, ale rok 1928, kdy se tato amatérská pátračka začala průběžně objevovat v několika krátkých příbězích na obou kontinentech, je zkrátka výraznější. A protože je tedy slečna Marplová na „literární scéně“ již 90 let, rok 2018 vyhlašujeme (výročním) rokem slečny Marplové.
O staré dámě se letos ještě určitě chystáme psát…
