Vychází (skoro) kompletní sbírka povídek Hercula Poirota

Knižní klub vydá v říjnu soubor téměř všech poirotovských povídek, čítající i příběh, který je známější z verze s Parkerem Pynem. Proč jen téměř všech a kolik jich vlastně celkem bylo a proč se údaje z různých zdrojů liší? A jak to, že ještě pořád může vyjít něco, co dosud česky nevyšlo?

První poirotovská povídka vyšla v časopise The Sketch 7. března 1923. Šlo o Událost na Trafalgarském plese, zařazenou do souboru Rané případy Hercula Poirota (1974). Během onoho roku vyšlo Agathě Christie celkem 25 poirotovských povídek, s výjimkou jediné se všechny objevily právě ve Sketchi. O tomto velkém počtu příběhů během jediného roku se málo ví, je dobré navíc připomenout, že šlo o samotné počátky tvorby Agathy Christie. V lednu 1922 vyšla její druhá kniha Tajemný protivník (vystupují v ní Tommy a Pentlička), druhý poirotovský román Vražda na golfovém hřišti vycházel na pokračování v podobné době jako povídky: od prosince 1922 do března 1923, knižně byl vydán v květnu 1923.
Část zmíněných pětadvaceti povídek byla zařazena do souboru Poirotova pátrání, vydaného hned v roce 1924, část se objevila jinde, především v Raných případech. Vydávání povídek s Herculem Poirotem pokračovalo až do března 1941, kdy vyšlo v magazínu The Strand – dalším periodiku, kde bylo možné se s příběhy Agathy Christie setkávat – Čtyřiadvacet černých kosů.
S výjimkou posledního herkulovského úkolu (Únos Kerbera) byly poirotovské povídky vždy před knižním vydáním publikovány v nějakém časopise.

Rozšířené verze povídek
V některých případech však Agatha Christie původní verzi pro knižní vydání přepracovala – a to je první komplikace nejen chystaného českého souboru.
Podivná krádež (ve Vraždě v postranní ulici) vychází z Plánů k ponorce (tato původní verze je obsažena v Raných případech); Druhý gong, zařazený až do kompilace Potíže v zálivu Pollensa (1991), Christie rozšířila na Zrcadlo mrtvého muže (v souboru z roku 1937 Vražda v postranní ulici); původní varianty Vánoční dobrodružství a Záhada bagdádské truhly nalezneme v souboru Dokud světlo nepohasne (1997), sestaveném též až po smrti Agathy Christie, zatímco rozšířené verze Královský rubín a Záhada španělské truhly vyšly ve sbírce pojmenované právě Královský rubín (1960).
Bez alternativních verzí se dostáváme na kulaté číslo 50 povídek s Herculem Poirotem. Všechny tyto příběhy, včetně úvodu k Herkulovským úkolům, se objevily v knize Hercule Poirot – The Complete Short Shorties, která prvně vyšla v roce 1999. V ní je v případě dvojích verzí obsažena vždy ta rozšířená.
I s původními verzemi jde o 54 povídek s Herculem Poirotem.

Objevy Johna Currana
Bádání Johna Curanna však ukázalo, že existují i další příběhy s alternativní verzí, tentokrát ovšem nepublikované. Jeho Utajené zápisníky Agathy Christie (2009) obsahují odlišnou verzi posledního, dvanáctého herkulovského úkolu a též povídku Příhoda s míčkem pro psa, kterou Christie rozšířila na román Němý svědek.
Curran objevil též novelu Greenshoreská kratochvíle. Agatha Christie ji napsala v plánu věnovat autorská práva na ni exeterské diecézi, tato detektivka se ovšem ukázala jako problematická kvůli své délce: nešlo o krátkou povídku, ale ani o román. Christie tak zápletku rozšířila na román Hra na vraždu a pro charitativní účely vytvořila příběh s jiným námětem a jen podobným názvem (Greenshawova kratochvíle se slečnou Marplovou).
Tyto tři nově nalezené příběhy jsou v českém překladu dostupné v souboru Tři slepé myšky, který sestavil Knižní klub.

Hercule Poirot vs. Parker Pyne
Naprostou výjimku v tvorbě Agathy Christie představuje povídka Záhada na regatě, která vyšla v britských Potížích v zálivu Pollensa a také v americkém souboru Záhada na regatě a další příběhy (1939) – ne vždy se totiž britské a americké soubory povídek Agathy Christie shodují. V obou vydáních případ vyšetřuje Parker Pyne, v původní časopisecké verzi publikované na obou kontinentech roku 1936 však vystupuje Hercule Poirot.
Proč se Agatha Christie ke změně rozhodla, se nepodařilo zjistit. Mohla tak učinit na přání amerického nakladatele? Americký soubor, kde vyšla verze s Pynem, obsahuje 5 povídek s Poirotem, 1 se slečnou Marplovou, 1 bez Velkého detektiva a 2 s Pynem, včetně Regaty. Chtělo tedy snad nakladatelství nebo autorka sama, aby v knize nebyla s Parkem Pynem jen jediná povídka a třeba kvůli spěchu jen upravila poirotovskou povídku?

Kolik povídek?
V počtu povídek se tak dostáváme na číslo 57, i s Greenshoreskou kratochvílí, pokud bychom ji jako novelu nepočítali zvlášť, je to 58. Někteří však mohou jako samostatnou povídku počítat i úvodní příběh z Herkulovských úkolů pro Hercula Poirota, ve kterém se neřeší žádná záhada, jen uvádí celý děj.
Původní příběh Poirot a Záhada na regatě vyšel anglicky knižně poprvé v roce 2008 v rozšířené verzi poirotovského povídkového kompletu a bude zařazen i do vydání Knižního klubu.
Snahou českého vydání bylo nabídnout i původní verze povídek zmíněných výše – aby tedy v souboru byly pro srovnání dvě, někdy hodně podobné verze –, majitelé práv však umožnili zahrnout jen Druhý gong a Plány k ponorce; Vánoční dobrodružství a Záhada bagdádské truhly chybí. V českém souboru bude zařazena též Příhoda s míčkem pro psa a nově objevená varianta Únosu Kerbera, vydání Greenshoreské kratochvíle nebylo umožněno kvůli její délce. 

V závěru knihy je řazen užitečný seznam prvního časopiseckého vydání povídek ve Velké Británii, resp. USA.