Zemřela Olga Simonová

Učitelka z jihočeských Prachatic Olga Simonová napsala v lednu 1961 jako fanynka ze socialistického Československa Agathě Christie. Christie na fanoušky reagovala, ale bylo obvyklé, že zkrátka poslala autogram, a tím korespondence skončila. V tomto případě si však spolu ženy dopisovaly téměř patnáct let. 

Poslední dopis z Anglie dorazil v prosinci 1975 a Agatha Christie v něm psala o svém chatrném zdraví. Christie zemřela 12. ledna 1976 a v lednu obdržela paní Simonová tuto smutnou zprávu od Maxe Mallowana, druhého manžela královny detektivek. Olga Simonová si pak dokonce dopisovala i s Maxem, a to až do jeho smrti v roce 1978.

Korespondence s Agathou Christie přinesla Olze Simonové autorčiny nejnovější knihy, vydávané zhruba na podzim dle hesla Christie for Christimas (Christie k Vánocům), i starší tituly, který jí chyběly. Především se však mezi ženami vytvořilo přátelství.

 

Postava z Československa

Olga Simonová dokonce inspirovala postavu vystupující v jednom z románů Agathy Christie – au pair Olgu Seminoffovou z knihy Viděla jsem vraždu. Odlišné příjmení je zřejmě způsobeno tím, že takto autorka někdy na dopisy psala příjmení české učitelky.

Přímo název Československo padne v románu jen jednou a v prvním českém vydání z roku 1993 tahle zmínka dokonce chybí. Je proto třeba hledat ve vydání z roku 2010, které publikoval Knižní klub. O Olze se tu dozvídáme, že „se zřejmě vrátila do Československa nebo tam, odkud přišla“ (s. 159).

Díky korespondenci obou dam navíc víme, že Agatha Christie jednou přes Československo letěla.

„Napsala mi, že letěla jednou nad Prahou, na krátkou dobu přistáli. Upoutalo ji, že Praha byla plná průvodů a procesí, všude prý vlály prapory. Odhaduji, že to bylo při oslavách tisíce let od smrti svatého Václava, o čemž neměla Agátka ani tušení,“ řekla Olga Simonová v rozhovoru pro Deník (publikovaný 10. října 2010).

Právě tento rozhovor je jedním z článku, ve kterém si můžete o korespondenci přečíst další informace, najdete tu i fotografii dopisů.

Tématu se věnoval i rozhovor s Martinem Douchou v časopise Barbar v roce 2017. Martin Doucha o korespondenci nejprve psal ve své středoškolské práci a nyní chystá také divadelní představení Agatha, Olga a my. To bude mít premiéru letos 18. června v Praze a podrobnosti přineseme v samostatném příspěvku.

Díky Martinu Douchovi se o korespondenci dozvěděl i archivář Agathy Christie Joe Keogh a autorčin vnuk Mathew Prichard. Ten tvrdí, že korespondence trvající tolik let byla pro jeho babičku velmi netypická, protože si s fanoušky nedopisovala.

 

Závěrem přinášíme smutečný řeč Martina Douchy, pronesenou na pohřbu Olgy Simonové. Dort Delicious Death, který zmiňuje, najdete v knize Oznamuje se vražda:

 

Řeč Martina Douchy proslovená na pohřbu Olgy Simonové

Drahá paní Simonová. Po zprávě o Vašem odchodu jsem se snažil si vybavit, kdy jsme se viděli naposledy. Bylo to snad v březnu, jen dva měsíce zpátky, ale už se mi vše slévá, nepamatuji si to přesně. Vím jen, že jsem Vás jako vždy hladil po čele a Vy jste poslouchala, co si s Evou povídáme.

Radostnější je však vzpomínat na den, kdy jsem byl u Vás na návštěvě poprvé. Na návštěvě, kterou si pamatuji naprosto přesně. S Klárkou Pánkovou jdeme od zastávky v Haklových Dvorech směrem k Vašemu domovu. Jako dárek na uvítanou nesu dort se šlehačkovým nápisem Delicious Death. Mám trochu trému, protože se bojím, jak budu přijat, ale to už z dálky vidím sedět na zahradě Vás – zabalenou až po krk v dece – jen bílé vlasy vyčuhovaly. Vyhřívala jste se na sluníčku a dívala se do zeleně. Byla polovina září, babí léto 2014. Obavy z nepřijetí byly zbytečné, až jste mi s Evou vyrazily dech, jak jste byly přátelské a vřelé. Vonělo to u Vás domovem. Nikdy by mne nenapadlo, že se z jednoho troufalého navštívení stane přátelství. Od té doby jsme se viděli nespočetněkrát. Slyšela jste mne zpívat na vánočním zpívání mého gymnázia, Eva a Luboš pravidelně chodili a chodí na má představení, sdíleli jsme spolu nejrůznější radosti i strasti. Po přechodu z gymnázia na vysokou školu jste mne podporovali a drželi palce. Tenkrát v zahradě jste také hned pochopila, že Delicious Death není nějaký hloupý vtip, ale odkaz na jednu dámu a její knihy, které jsme tolik milovali. Agatha Christie, jak jste mi sama několikrát řekla, pro Vás byla blízkou přítelkyní. Byla to žena, která nás dala dohromady. Hovory o ní jsme strávili hodně času, ale jak jsme se víc a víc sbližovali, začali jsme si povídat o všem možném. O tom, jak jste se už od dětství učila cizí jazyky, o milovaných rodičích, o žácích, kteří Vás měli tak rádi a Vy je. Vzpomínala jste na velebnou matinku, sovětské tanky, domeček v Husinci, kocoura Káju atd. atd.

V hlavě mi zní Vaše typické: „Jééé, děkuju, miláčku.“ Ale teď děkuji já Vám. Za všechny ty krásné rozhovory, za to, že jsme se drželi za ruce, za nahlédnutí do korespondence s drahou Agátkou, za bonmoty, kterými jste vtipně komentovala dění kolem sebe, za zájem o mě. 

Dělí nás od sebe 66letý věkový rozdíl, přesto jste pro mne jednou z mých nejlepších přítelkyň, paní Simonová. Přeji Vám věčný klid a pokoj a někdy na viděnou, miláčku.