Co Společnost Agathy Christie dala a vzala (členové vyprávějí)

Společnost Agathy Christie slaví 25 let od oficiální registrace na ministerstvu vnitra, ke které došlo 22. července 1997.

Doplnili jsme vzpomínku naší členky Věry.

Společnost, původně jako pobočku britské Agatha Christie Society, založil Jan Čermák, tehdy třiadvacetiletý student Vysoké školy ekonomické v Praze. Naši historii připomínáme v tomto článku, do kterého průběžně doplňujeme milníky.

U příležitosti výročí jsme oslovili naše členy, aby se podělili o to, co pro ně Společnost Agathy Christie (SAC) znamená a co jim dala. Tato „vyznání“ budeme postupně zveřejňovat.

Nejnověji přidáváme text naší členky Hany, která píše třeba o tom, jak začala díky společnosti psát vlastní detektivky.

Mám radost ze všeho, co jsme se členy vybudovali a zažili

Nezapomenu na tu radost a nadšení, když jsem v létě 2003 začal chodit na webové stránky Společnosti Agathy Christie a dozvídal se z nich zajímavosti o Agathiných knihách. Brzy jsem jako člen společnosti, jímž jsem se prostě musel stát, získal přístup do soukromé sekce, a tak se ke mně dostaly další informace a materiály. Pak na podzim jsem na setkání členů poprvé poznal lidi, kteří si o Agathě a její tvorbě se zápalem povídali.

Za ty roky jsem se členy společnosti sdílel nejen novinky a dojmy ze světa Agathy, ale i vlastní životní milníky jako maturita, svatba nebo vstup do stavu otcovského. Ze čtrnáctiletého studenta gymnázia, jehož na první setkání doprovázel starší bratr, kdyby snad členové byli nějací divní (rozumějte „úchylové“), jsem zestárl do Kristových let. Mnozí členové se stali mými přáteli a jsem s nimi rád v kontaktu a za různé věci jim také vděčím.

Postupně jsem se začal do činnosti spolku zapojovat, protože mi nestačilo informace přijímat, ale chtěl jsem se dělit o své postřehy nebo pomoci s chodem společnosti; členy jsem začal trápit svými testy s otázkami na život a dílo naší milované autorky, prvním hned tehdy na podzim 2003.

V roce 2009 jsme se s Pavlou, tehdy Fuksovou, stali místopředsedy, abychom adoptivní matce, předsedkyni Janě, tehdy Klenkové, pomohli se starostí o společnost, kterou převzala po otci-zakladateli Janu Čermákovi. Rád se o společnost starám a mám radost ze všeho, co jsme se členy vybudovali a zažili a co vám ještě představíme v seriálu o historii společnosti.

Příjmení a počty dětí se mění, ale ta švihnutá (a pro podobně nepostižené asi trochu nepochopitelná) vášeň, kterou můžeme sdílet s podobně „postiženými“, prostě zůstává!

Juan

Na ilustrační fotografii předvádí členka Společnosti Agathy Christie Zuzana paní Oliverovou a scénu z jedné z knih, v níž vystupuje. Hra na vraždu, jaro 2016.

Nejsem sama, kdo klidně v hotelu bude mrznout, hlavně když se tam řeší vraždy

SAC je pro mne dnes již neodmyslitelnou součástí mého života.

Od svého pubertálního období jsem Agathu Christie, sira Conana Doyla a i jiné detektivky četla velmi často. Stala jsem se brzy členkou Odeonu a následně Knižního klubu.

První popud k vyhledání společnosti mi dala poznámka mé nejstarší dcery, když jednou marně hledala doma něco k jídlu, abych zkusila najít stejně postižené lidi, co když čtou, tak doma všichni hladoví ;)

Odhodlala jsem se k tomu až po smrti svých rodičů, kdy mi bylo dosti smutno, ale zároveň jsem už měla více času i na sebe.

Nejvýraznější první zážitek byla pro mne Hra na vraždu ve Švábově. A líbilo se mi to moc. Získala jsem důkaz, že nejsem zas tak divná, a jestli ano, tak nejsem sama, kdo klidně v hotelu bude mrznout, hlavně když se tam řeší vraždy ;)

SAC mi přináší zábavu, vědomosti i společenství lidí, se kterými jsem naladěna na stejnou vlnu. Nevzala mi nic, snad jen pocit, že jsem divná, když se nedokážu před rozuzlením odtrhnout od zajímavé knihy.

S letošním čtvrtstoletím naší společnosti velmi oceňuji aktivitu našeho vedení a jejich zpracování historie SAC. A těším se na další akce.

Zuzka

Na fotografii Věra (s brýlemi) při Hře na vraždu v roce 2013.

Přibyla mi do života skupina lidí, které bych bez naší společnosti nepoznala

Když jsem se hlásila do české Společnosti Agathy Christie, šlo mi hlavně o získání informací o mé oblíbené autorce detektivek. Na webu se toho moc nenašlo, takže například přehledy o tom, co paní Agatha napsala a co u nás bylo vydáno, se složitě vyhledávaly. Nějakou dobu jsem pak byla spíš člen-čtenář a dopisovatel, než jsem sebrala odvahu a odjela na své první setkání.

Bylo to pro mě setkání s lidmi, kteří měli stejně jako já rádi Agathu a detektivky, ale hlavně jsem poznala lidi, kteří byli moc sympatičtí a mohla jsem s nimi mluvit i o jiných věcech. Nebudu jmenovat, protože za ty roky jich bylo moc a určitě bych na někoho zapomněla. Až do doby covidu jsem pak nevynechala žádné setkání a na každé jsem se moc těšila.

Líbila se mi nejdřív setkání dvakrát ročně v Praze, později přibyly další akce: setkání v Brně, kam přijeli i členové, kteří by se do Prahy nevypravili; několik ročníků Hry na vraždu; společná návštěva divadelních představení podle Agathy v různých městech; vybírání nejlepších detektivních povídek do Ceny SAC; zajímavé poznání některých členů i jako spisovatelů či překladatelů detektivek.

Prostě přibyla mi do života skupina lidí, které bych bez naší společnosti nepoznala, někteří z nich se stali i mými bližšími kamarády. Nenapadá mě nic, o co bych členstvím přišla.

Věra

Hanka na setkání členů Společnosti Agathy Christie v roce 2008 dodatečně převzala Cenu Společnosti Agathy Christie za rok 2005.

Vždyť jenom díky společnosti jsem začala psát

Knihy od paní Christie jsem objevila už ve třinácti čtrnácti letech, SAC o třicet let později. Dokud jsem si nepřečetla krátký odstaveček v novinách, neměla jsem ani tušení, že taková společnost vůbec existuje. Moc mě to potěšilo a okamžitě jsem se do ní přihlásila. Všechno šlo hladce, bez zádrhele, organizace na úrovni, pro členy bez vlastnictví počítače byla zřízena funkce patrona, který je o všech novinkách, událostech a zajímavostech informoval – vážně to nemělo chybu!

Při setkáních jsem poznala spoustu zajímavých lidí, obdivovala jejich znalosti, čas, který věnovali různým soutěžím a zábavným hrám – to všechno vyžadovalo opravdové nadšence a zaujetí pro věc a myslím, že paní Christie by s naší společností byla víc než spokojena! 

Nevzala mi nic a dala opravdu mnoho. Vždyť jenom díky ní jsem začala psát – napřed jenom nesmělé pokusy, později román a spoustu detektivních povídek – je to už tak dávno – to snad byl Šemík ještě hříbě –, ale pořád to pokračuje a doufám, že ještě dlouho bude pokračovat.  

Hanka

Společnost si od počátku kladla a dosud klade čtyři základní cíle: usnadňovat a podporovat komunikaci mezi příznivci Agathy Christie; poskytovat svým členům informace; podporovat šíření díla Agathy Christie v médiích všeho druhu; šířit a chránit dobré jméno Agathy Christie.

„Kombinace mladické nerozvážnosti, nefalšovaného nadšení a obdivu k dílu Královny detektivek mi vnukla myšlenku na založení české obdoby takové společnosti,“ napsal před časem Jan Čermák o tom, jak se rozhodl založit českou společnost, původně jako pobočku britské Agatha Christie Society.

Jsme nesmírně rádi, že byl Jan Čermák tehdy mladicky nerozvážný, nefalšovaně nadšený a pln obdivu a společnost založil.

Třeba i vás vzpomínky našich členů přesvědčí, že se nás nemusíte bát, naopak si s námi užijete spoustu legrace a přineseme vám do života spoustu skvělých zážitků. Rádi vás přivítáme v našich řadách, ale můžete také jen zpovzdálí sledovat naši činnost a získávat informace o životě a díle Agathy Christie z našich webových stránek nebo facebookového či instagramového profilu.

Připomenout si také můžete náš starší článek, ve kterém uvádíme další události, ke kterým došlo v úterý 22. července 1997.