V před světem uzavřeném klášteře Saint-Gilbert-Entre-les-Loups žije v poklidu a modlitbách dvacet mnichů. Ironií je, že společenství, které přijalo slib mlčení, se stalo proslulým pro svůj nádherný zpěv, jehož působení na posluchače je tak hluboké, že se mu přezdívá „krásné tajemství“. Až když je zavražděn známý sbormistr, brána kláštera se otevře a vpustí vrchního inspektora Armanda Gamache ze slavné quebecké Sureté, který zde objeví neklid ve zdánlivé harmonii a je nucen konfrontovat se i se svými vlastními démony. Před odhalením vraha, před obnovením míru musí vrchní inspektor nejprve zvážit božské i lidské a zacelit trhliny mezi nimi.
Vlak z Paddingtonu
4:50 from Paddington
Elspeth McGillicuddyová se chystá ke slečně Marplové. Na paddingtonském nádraží nasedne do vlaku a nechá se jím klidně unášet až do chvíle, kdy se na vedlejší koleji objeví souběžně jedoucí vlak. V jednom z jeho oken uvidí Elspeth něco velmi podivného – nějaký muž (který je zády k oknu) drží jakousi ženu kolem krku a ta se po chvíli hroutí. „Ach Jane, právě jsem viděla vraždu!” vykřikne paní McGillicuddyová hned ve dveřích domu slečny Marplové. Jane její příběh vyslechne a navrhuje počkat na ranní noviny. V těch však žádná zmínka o takové vraždě není. Slečna Marplová posílá svou přítelkyni na Cejlon za jejím synem s tím, že ona sama se zatím pokusí zjistit, co přesně paní McGillicuddyová viděla...




Vlak z Paddingtonu z roku 1957 zachycuje slečnu Marplovou sice se stále stejně bystrým mozkem, avšak nohy už tolik neslouží, a tak jí Agatha Christie na pomoc přivedla jednu z nejzajímavějších ženských postav své kariéry – dvaatřicetiletou absolventku Oxfordské univerzity Lucy Eyelesbarrowovou. Jejich spolupráce jim svědčila natolik (podle čtenářů i kritiky), že by se určitě vyplatilo přivést tento tandem na scénu zločinu i v dalších příbězích, ale Agatha Christie tak neučinila. Možná už nechtěla rozvíjet další postavu, možná měla Lucy konkurenci v inspektoru Craddockovi.
Zajímavé na této knize je to, že v amerických vydáních vyjíždí vlak z Paddingtonu v 16:54, zatímco ve vydáních britských o čtyři minuty dříve. V původním rukopise, který obdrželi američtí nakladatelé, byl totiž skutečně čas 16:54 (a kniha se měla jmenovat 4:54 from Paddington), ale britská společnost Collins čas na poslední chvíli změnila. Bylo to však příliš pozdě, než aby mohli Američané provést náležité změny. Rozdílný čas odjezdu zůstal i v dalších amerických vydáních. Podle knihy Janet Morgan měl zmíněný čas ještě delší historii: původně měl vlak odjíždět v 16:15, pak v 16:30, v 16:50 a nakonec v oněch 16:54. V takovou hodinu totiž podle jednoho přítele Agathy Christie – nadšence pro vlaky a jízdní řády – žádný vlak z Paddingtonu určitě neodjíždí. Nakladatelům se však tento čas zdál příliš neohrabaný, a tak se ustálil na 16:50.
Audiokniha
- Vlak z Paddingtonu – čtou Jitka Ježková a Růžena Merunková (promluvy slečny Marplové), vydaly Voxi a Audistory, 2020
Film a TV
- To je vražda, řekla – filmová adaptace z roku 1961, v hlavní roli Margaret Rutheford
- Vlak z Paddingtonu, 1987 (v hlavní roli Joan Hickson)
- Vlak z Paddingtonu – epizoda ze seriálu Slečna Marplová, 2004 (v hlavní roli Geraldine McEwan) = DVD Agatha Christie Marple 3, Amercom 2009
- čtyři epizody japonského anime seriálu Agatha Christie no metantei Poirot to Marple (Agatha Christie's Great Detectives Poirot and Marple), 2005
- Uso o tsuku shitai, 2006 – japonská televizní adaptace s dějem přesunutým do Japonska
- Vražda ve vlaku, 2008 – francouzská adaptace, v níž vystupují pofrancouzštění manželé Beresfordovi
- Paddington hatsu 4 ji 50 pun, 2018 – japonská televizní adaptace
V roce 2006 vznikl nízkorozpočtový německý černobílý film 18.15 Uhr ab Ostkreuz, který paradoval americkou verzi z roku 1961 (v Německu stále oblíbenou); nejde tedy o přímou adaptaci díla Agathy Christie.
Videohry
- Agatha Christie: 4.50 from Paddington, 2010 — počítačová hra