„Lámou se srdce,“ podtrhla si Lillian Dawsonová pečlivě v knize. „Láskyplné vztahy umírají.“
Ale umírají i lidé – a Lillian Dawsonovou najdou zavražděnou v trvalkovém záhonu Clary Morrowové, která ve Three Pines právě slaví svou první samostatnou výstavu. Zapadlá vesnice se díky shromáždění umělců i znalců umění proměnila načas ve svět, kde každý tah štětcem, každá stínohra hrají osudovou roli. Kde za každým úsměvem číhá úšklebek. A každý láskyplný vztah skrývá zlomené srdce. Vrchní inspektor Gamache příjíždí se svým týmem, aby odhalil pravdu. Co se však nabízí jejich očím: skutečnost, nebo jen světelný klam?
Vlastní životopis v dalším vydání
Vlastní životopis přeložila do češtiny Marta Staňková a poprvé vyšel roku 1987, v roce 1999 následoval fotoreprint. Až vydání z roku 2013 ale přineslo několik vylepšení, která najdeme i v aktuálním vydání z roku 2020.
Knihu totiž revidovala předsedkyně Společnosti Agathy Christie Jana Ohnesorg. Co přibylo nebo se vyladilo? Vydání je doplněno o předmluvu Mathewa Pricharda, jediného vnuka Agathy Christie, přeložily se některé pasáže, jež v původním vydání chyběly (úryvek o Baku v SSSR chybějící tehdy zřejmě z politických důvodů). Krom toho je vydání doplněno o fotografie a o rejstřík.
Zmiňovaná umělecká (hlavně literární) díla jsou uváděna pod názvem, pod kterým jsou známá v češtině. Platí to i na samotnou tvorbu Agathy Christie, u níž byla třeba místo Záhady na zámku Styles, jak je aktuálně dostupná česky, ve vydáních z let 1987 a 1999 uváděna Záhadná událost ve styleském sídle. A správně je uvedeno třeba i pohlaví kmotřenců Agathy Christie.
Na YouTube si můžete poslechnout — doplněné o český překlad pod informacemi o videu — povídání samotné Agathy Christie o knize a divadelní hře Deset malých černoušků.
Jak se rodil Vlastní životopis
Dne 2. dubna 1950, v iráckém Nimrudu, seděla Agatha Christie za dřevěným stolem u okna, ze kterého měla výhled na zasněžené vrcholky Kurdistánu, a začala psát své paměti. O 15 let a mnoho stránek později byl rukopis v anglickém Wallingfordu dokončen. To bylo 11. října 1965.
Hned na začátku dala Christie na srozuměnou, že nemá v úmyslu napsat ucelenou, „vědecky pojatou“ verzi svého života, ale jen hrst svých vzpomínek. Svůj záměr dodržela.
Celá třetina tohoto nejdelšího díla Agathy Christie je věnována idylickému dětství prožitému ve zlaté viktoriánsko-edvardiánské éře. Následují vzpomínky na obě světové války, cestování či opatrný popis manželského života. Nedozvíme se ovšem nic například o záhadném zmizení Agathy Christie v roce 1926 a o své velice úspěšné kariéře se autorka také příliš nerozepsala. I přesto zůstává tato kniha nejúplnějším a nejintimnějším portrétem Agathy Christie a patří mezi její nejčtivější a nejčtenější tituly. V originálním anglickém znění byl životopis publikován v roce 1977, tedy rok po autorčině smrti.
V letošním roce doplnil v češtině vlastní pohled Agathy Christie autorizovaný životopis autorky, který se svolením dědiců napsala Janet Morganová.