Zemřela Eva Kondrysová, autorka přezdívky Pentlička

V neděli 17. září zemřela ve věku 90 let překladatelka z angličtiny Eva Kondrysová. Do češtiny převedla i detektivky Agathy Christie nebo holmesovky Arthura Conana Doyla.

Eva Kondysová vystudovala anglistiku a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, působila jako překladatelka a nakladatelská redaktorka. Její stručný životopis je k dispozici například na webu Obce překladatelů, zvídavějším zájemcům doporučujeme ke čtení rozhovor s Evou Kondrysovou v knize Slovo za slovem a k poslechu vzpomínkové pásmo z cyklu Osudy, které vysílal Český rozhlas: první, druhá, třetí část.
Z angličtiny překládala tzv. vážnou literaturu, ale k jejím počinům patří i několik překladů detektivek nebo příbuzných žánrů. Jde například o Erle Stanelyho Gardnera, Ngaio Marsh, Patriciu Highsmith nebo Arthura Conana Doyla – v den, kdy Eva Kondrysová zemřela, Český rozhlas shodou okolností vysílal živě (!) dramatizaci jedné holmesovské povídky právě v jejím překladu. Překládala také Agathu Christie.

V roce 1963 vyšla ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (pozdějším Odeonu) kniha 3× Hercule Poirot. Dodejme, že šlo o vůbec první svazek legendární řady, v níž v průběhu let vyšla rada titulů. Soubor 3× Hercule Poirot, který sestavili Josefa Škvorecký a Milan Stuchlík, obsahoval Vraždu v Orient-expresu, Vraždy podle abecedy a Smrt staré posluhovačky. První dva jmenované příběhy vyšly v jiném překladu v době první republiky jako romány na pokračování, ale jinak se jednalo o knižní premiéru. V poválečných překladech bylo tehdy k dispozici jen naprosté minimum detektivek Agathy Christie. Vydání této knihy je proto třeba vnímat jako přelomové. Navíc obsáhla dvě naprosto kanonické poirotovky patřící k autorčiným nejlepším knihám (Vražda v Orient-expresu a Vraždy podle abecedy), třetí román (Smrt staré posluhovačky) představil jako Poirotovu partnerku při pátrání spisovatelku detektivek Ariadne Oliverovou.
Všechny tři knihy česky dosud vychází v překladu Evy Kondrysové – v upravené verzi. Původní vydání z roku 1963 stojí alespoň za prolistování kvůli tomu, jak se překladatelka vypořádala s Poirotovou angličtinou. 
Poirot český pronáší mj. i tyto věty: „Monsieur, já se chystám adresovat vám velikou modlitbu.“ (s. 87) „Vy se myslím díváte trochu přes rameno na způsob, jakým diriguju tento výslech. Nikoli tak, vy si myslíte, by anglické vyšetřování bylo vedeno. Tu by bylo všechno rozkouskováno a vysušeno – všechno by bylo přidržováno k faktům – dobře zorganisovaná akce. Leč já, mademoiselle, já mám své malé originality.“ (102) „Bylo zahájeno nové vyšetřování jeho případu mnou – z pověření jistých jeho pozůstalých.“ (378)
V reakci na dopis čtenářky nespokojené s překladem napsal v Literárních novinách Josef Škvorecký (zaměřuje se na Vraždu v Orient-expresu) článek „O jednom literárním nedorozumění“; kompletní přepis jsme před časem zveřejnili na našem webu, najdete ho na tomto odkazu.
Škvorecký o překladu v závěru článku píše: „Překladatelské řešení, pro jaké se rozhodla Eva Kondrysová, je samozřejmě diskusní; je otázka, do jaké míry např. udržela míru kompenzace (tj. nahrazení jazykových grotesek z jednoho místa originálu, kde česky nahradit nešly, na jiném místě překladu), nesvedl-li ji originál místy k většímu hýření barbarismy, než jakého se dopustila sama Agatha Christieová, apod. Ale je to překlad poctivý, promyšlený, překlad s koncepcí.“
Na Škvoreckého text navázal František Vrba. V článku „Zmetek nebo zmatek“, publikovaném rovněž v Literárních novinách (kompletní text zde), píše o tom, že do nakladatelství psali i další nespokojení čtenáři, tedy nejen čtenářka, o níž psal Škvorecký.
Když vyšly Vraždy podle abecedy v roce 1970 samostatně, objevila se na začátku taková poznámka překladatelky: „Čtenář, který se s pozoruhodným Monsieur Poirotem seznamuje poprvé, jistě brzy prokoukne, že jeden z jeho lišáckých triků spočívá v záměrném zdůrazňování všeho, čím se tento pán liší od svého anglického prostředí. Přispívá k tomu i jeho nadnesený, pompézní, galicizovaný způsob vyjadřování.“
Možná i kvůli nespokojeným čtenářům byla Poirotova mluva v pozdějších vydáních upravena. Přesto se nabízí otázka: Nezní Poirot nejlépe právě v těchto – řekněme – jazykově divokých promluvách? 
V roce 1967 vyšla v překladu Evy Kondrysové ještě jedna kniha Agathy Christie. Tentokrát šlo o špionážní příběh s manžely Beresfordovými N či M? Z manželky Tommyho vystupující v anglickém originále pod přezdívkou Tuppence se stala Pentlička. „Výtvor“ Kondrysové pak použil Jan Zábrana v antologii Muž v mlze a Pentličku najdeme i ve všech knihách, jež vydal Knižní klub. V roce 2013 vyšlo v tzv. černé řadě konečně i N či M? Původní překlad (z amerického vydání) tehdy přehlédla a upravila (podle britského) sama Eva Kondrysová.
 
Společnost Agathy Christie si nesmírně váží toho, co Eva Kondrysová učinila pro šíření díla Agathy Christie v českém jazyce. 

Juan Zamora