V před světem uzavřeném klášteře Saint-Gilbert-Entre-les-Loups žije v poklidu a modlitbách dvacet mnichů. Ironií je, že společenství, které přijalo slib mlčení, se stalo proslulým pro svůj nádherný zpěv, jehož působení na posluchače je tak hluboké, že se mu přezdívá „krásné tajemství“. Až když je zavražděn známý sbormistr, brána kláštera se otevře a vpustí vrchního inspektora Armanda Gamache ze slavné quebecké Sureté, který zde objeví neklid ve zdánlivé harmonii a je nucen konfrontovat se i se svými vlastními démony. Před odhalením vraha, před obnovením míru musí vrchní inspektor nejprve zvážit božské i lidské a zacelit trhliny mezi nimi.
Anglicky vychází původní verze Velké čtyřky
V prosinci vychází v anglickém originále původní verze Velké čtyřky.
V roce 1924 vycházel Agathě Christie v časopise The Sketch seriál 12 povídek „Muž, který byl číslem 4“ (The Man who was No. 4), spojených tématem zločinecké organizace Velká čtyřka.
.jpg)
Přepracovaná knižní verze vyšla v lednu 1927. Je podstatné dodat, že to bylo nedlouho po autorčině záhadném zmizení v prosinci předchozího roku, k němuž došlo v době rozpadajícího se prvního manželství. Po úspěchu Vraždy Rogera Ackroyda (1926) tu byla logická poptávka po další knize s Herculem Poirotem, i když autorka toho času zřejmě neměla příliš potřebu psát. Její švagr Campbell Christie tak navrhl sáhnout po původních 12 povídkách a použít je pro knižní vydání.
Velká čtyřka, jak ji známe z dosavadní knižní podoby, není tradiční klasická detektivka. Poirot společně s kapitánem Hastingsem a vrchním inspektorem Jappem se ocitají v akčním prostředí mezinárodní špionáže. V knize je jistá souvislá linie, otázkou však zůstává, jak výrazných úprav doznala oproti původním povídkám ze Sketche. Až na jednu nyní vycházejí po letech zřejmě poprvé: Povídka, z níž se stala v románové verzi jedenáctá kapitola Šachový problém, byla po časopiseckém publikování i pozěji vydána také samostatně.
Je chvályhodné, že do čtenářského povědomí se dostává, že Agatha Christie své texty různě upravovalo. Přesto se nabízí otázka, jestli hlavním cílem knihy není těžit z autorčina jména a využít možnost publikovat něco alespoň trochu „nového“, v tomto případě tedy spíše „zapomenutého“ v knihovních archivech.
Knihu doplňuje předmluva editora Karla Pikeho, který připravil i soubor poirotovských povídek (o české verzi píšeme v samostatném článku).
Jestli původní verzi Velké čtyřky v budoucnu vydá Knižní klub, zatím nevíme.
Jestli původní verzi Velké čtyřky v budoucnu vydá Knižní klub, zatím nevíme.
Doporučuje
