Jednoho dne se Poirot vrací z oběda a přede dveřmi svého bytu nachází rozzlobenou ženu, která se domáhá odpovědi, proč jí detektiv poslal dopis, v němž ji obviňuje z vraždy Barnabase Pandyho, o kterém nikdy neslyšela. Rovněž Poirot žádného Barnabase Pandyho nezná. O to větší šok zažije, když vejde do svého bytu a zjistí, že má návštěvu – muže, který prohlašuje, že dostal od Poirota dopis, ve kterém ho označuje za vraha Barnabase Pandyho… Kdo je posílá a proč? Mnohem důležitější však je, kdo je Barnabas Pandy, zda je mrtvý, a pokud ano, byl zabit? A dokáže Poirot nalézt odpovědi dřív, než se něčí život ocitne v ohrožení?
Anglicky vychází původní verze Velké čtyřky
V prosinci vychází v anglickém originále původní verze Velké čtyřky.
V roce 1924 vycházel Agathě Christie v časopise The Sketch seriál 12 povídek „Muž, který byl číslem 4“ (The Man who was No. 4), spojených tématem zločinecké organizace Velká čtyřka.
.jpg)
Přepracovaná knižní verze vyšla v lednu 1927. Je podstatné dodat, že to bylo nedlouho po autorčině záhadném zmizení v prosinci předchozího roku, k němuž došlo v době rozpadajícího se prvního manželství. Po úspěchu Vraždy Rogera Ackroyda (1926) tu byla logická poptávka po další knize s Herculem Poirotem, i když autorka toho času zřejmě neměla příliš potřebu psát. Její švagr Campbell Christie tak navrhl sáhnout po původních 12 povídkách a použít je pro knižní vydání.
Velká čtyřka, jak ji známe z dosavadní knižní podoby, není tradiční klasická detektivka. Poirot společně s kapitánem Hastingsem a vrchním inspektorem Jappem se ocitají v akčním prostředí mezinárodní špionáže. V knize je jistá souvislá linie, otázkou však zůstává, jak výrazných úprav doznala oproti původním povídkám ze Sketche. Až na jednu nyní vycházejí po letech zřejmě poprvé: Povídka, z níž se stala v románové verzi jedenáctá kapitola Šachový problém, byla po časopiseckém publikování i pozěji vydána také samostatně.
Je chvályhodné, že do čtenářského povědomí se dostává, že Agatha Christie své texty různě upravovalo. Přesto se nabízí otázka, jestli hlavním cílem knihy není těžit z autorčina jména a využít možnost publikovat něco alespoň trochu „nového“, v tomto případě tedy spíše „zapomenutého“ v knihovních archivech.
Knihu doplňuje předmluva editora Karla Pikeho, který připravil i soubor poirotovských povídek (o české verzi píšeme v samostatném článku).
Jestli původní verzi Velké čtyřky v budoucnu vydá Knižní klub, zatím nevíme.
Jestli původní verzi Velké čtyřky v budoucnu vydá Knižní klub, zatím nevíme.
