Cestování

Agathu Christie zná téměř každý jako slavnou spisovatelku detektivek, jako první dámu zločinu. Málokdo už ví, že proslulá autorka byla 46 let nejen manželkou, ale i spolupracovnicí archeologa Maxe Mallowana. S ním strávila značnou část života na Blízkém východě, v prostředí nepříliš pohodlných táborů, poblíž vykopávek sumerských a asyrských měst. I když většinu svého archeologického života strávila v Sýrii a v Iráku, k napsání několika děl ji inspirovaly návštěvy Egypta. Káhiru Agatha Christie poprvé navštívila, když jí bylo sedmnáct, tedy roku 1907. Alespoň tak to napsala ve svém Vlastním životopisu. Matka ji tam vzala na její první společenskou sezonu. Káhira byla z pohledu mladé dívky radostným snem. „Strávily jsme tam tři měsíce a pětkrát týdně chodily na taneční zábavy.”
Po rozvodu se svým prvním manželem Archibaldem Christiem si své zklamání jela léčit na Blízký východ, protože ji zaujala reportáž o sumerském městu Ur, které objevil anglický archeolog Leonard Wooley. Návštěva tehdy již dobře známé autorky detektivek archeologa natolik potěšila, že ji pozval na výzkumnou sezonu i v příštím roce 1930. Druhá cesta k vykopávkám města Ur se pro Agathu stala osudnou. Seznámila se tam s Maxem Mallowanem, Wooleyho asistentem, který byl o necelých čtrnáct let mladší než ona. V září téhož roku se vzali. Ve čtyřiceti pro ni začal nový život, tvrdí Janet Morgan z Britského muzea, které připravilo výstavu Agatha Christie a archeologie: Záhada v Mezopotámii.
Podruhé navštívila Agatha Christie zemi faraonů s Maxem, a to již v roce 1931. A při třetí návštěvě, o dva roky později, ji plavba po egyptském veletoku inspirovala k napsání Smrti na Nilu. Poznatky z Egypta využila také v románu Nakonec přijde smrt, jediném, jehož děj se odehrává ve starověku. Jeho základem jsou dopisy kněze, které byly v roce 1921 objeveny v jedné vésetské hrobce. Autorku detektivek rovněž fascinovala doba panování náboženského reformátora faraona Achnatona, v roce 1937 o něm napsala divadelní hru. Knižně vyšel její Achnaton až roku 1973, ale nikdy nebyl inscenován.
Egypt je dnes také jedinou exotickou zemí, kam se můžeme bez problémů vydat po jejích stopách. Stojí zato vypít si pravou arabskou kávu v kavárně káhirského hotelu Mena House, odkud je, stejně jako v době návštěvy Agathy, krásný výhled na pyramidy. I když dnešní personál hotelu již spisovatelku nepamatuje, v jeho interiéru stále zůstává cosi z atmosféry dávných koloniálních časů. Hotel Mena House je starý více než 150 let. Původně byl rezidencí egyptského místokrále Ismaila, který budovu používal zejména pro své hosty, když jim chtěl ukázat pyramidy nebo se s nimi chystal na lov v poušti. Na počátku 80. let 19. století bylo sídlo prodáno Angličanu Fredericku Headovi. Tehdy dostalo svůj dnešní název, a to po legendárním sjednotiteli starověkého Egypta a zakladateli první dynastie, faraonu Menim. A teprve někdy na přelomu 19. a 20. století se rezidence přeměnila v luxusní hotel, jeden z nejlepších a nejznámějších v Káhiře i Egyptě. Bydlela v něm nejen Agatha Christie, ale také britský premiér Winston Churchill, polní maršál Bernard Montgomery, američtí prezidenti Franklin Delano Roosevelt, Richard Nixon a Jimmy Carter a také Charlie Chaplin, spisovatel William Faulkner i český básník Ivan Jelínek. Ke konci první světové války byl hotel přeměněn v lazaret, za druhé světové války, v roce 1943, se v něm setkal Winston Churchill s Franklinem Rooseveltem, aby diskutovali o plánu Overlord vylodění do Normandie.

Cestování se promítlo i do dvou autorčiných knih literatury faktu. Ještě za svého života vydala vzpomínky na Blízkých východ Pověz mi, jak žijete (1946). Její vnuk Mathew Prichard sestavil publikaci Velká výprava (2012), jež se skládá z úryvků z autobiografie a dopisů a fotografií z desetiměsíční cesty kolem světa uskutečněné roku 1922 v rámci obchodní mise na propagaci Výstavy britského impéria, kde doprovázela svého prvního manžela.