Zmizení

Na jaře 1926 vydává spisovatelka svůj už šestý román Vražda Rogera Ackroyda. Vzbudil smíšené reakce, ale byl to úspěch. Autorčiny interview se objevily v řadě časopisů provázené fotografiemi, jak píše na svém malém psacím stroji Corona, jak telefonuje nebo si hraje s šestiletou dcerkou Rosalind. Rodící se věhlas jí dal téměř zapomenout na to, že jí začátkem toho roku zemřela matka Clarissa a prodala se vila, ve které Agatha vyrůstala. Nebrala vážně manželovy výčitky, že myslí už jen na své knihy. Myslela si, že žárli na její v té době už pravidelný příjem, na auto, které si sama koupila, na to, že se z ní stala nezávislá žena, jista si svým talentem a svou zajímavostí...
Vynikající pozorovatelka osob a osnovatelka intrik byla fatálně slepá, pokud šlo o její vlastní rodinu.
Archibald trávil většinu času na golfu, kde našel novou lásku Nancy Neele, o deset let mladší než Agatha, a jednoho zimního dne oznámil, že požádal o rozvod. Agatha udělala bouřlivou scénu, v níž prohlásila: „Nezapomeň, že jsem schopna všeho. I zmizet!” Policie pak Archieho deset dní podezřívala, že svou manželku zabil.
Po hádce odešel Archie 3. prosince 1926 ráno z domu, aby se tajně zasnoubil s Nancy. Agatha byla krátce v Londýně, navštívila s dcerkou tchyni a před desátou večer odjela autem neznámo kam. Auto našel schované ve křoví mladík, který ráno venčil psa. Blízko byl rybník. Ale policie, která ho pozorně prohledala, nic nenašla. Zmizení populární spisovatelky bylo sousto pro tisk a nejrůznější spekulace. „Myslím, že paní Christie udělala svým blízkým jen špatný vtip. Chtěla je ukázat ve špatném světle,” komentoval záležitost žánrový kolega, spisovatel Edgar Wallace. Myslel tím majora Christieho, který musel jako alibi přiznat noc strávenou s Nancy.
Agatha se mezitím zapsala jako Therese Neele, která přijela z Jižní Afriky, v luxusním hotelu lázní Harrogate. Její tvář byla ale příliš známá. Poznala ji pokojská a přivedla jí na stopu tisk. Už 14. prosince si pak pro manželku přijel Archie a po několika dnech se tisku dostalo vysvětlení, že „spisovatelka byla stižena přechodnou ztrátou paměti”. Rozvod to nicméně oddálilo o dva roky.
V roce 1930 potkala Agatha, předčasně zestárlá po nechtěném rozvodu, archeologa a milovníka starožitností Maxe Mallowana. Bylo jí tehdy čtyřicet a jemu o necelých čtrnáct let méně. Přesto se v Bristolu tajně vzali. Jejich manželství trvalo 45 let, až do její smrti.
Nikdy ale nehovořila o svém tajemném zmizení a začala chorobně nedůvěřovat novinářům a zvědavcům všeho druhu. Ani ve svém Vlastní životopise, který vyšel v roce 1977 (tedy rok po její smrti), jej nijak nevysvětlila. Pravda vyšla na povrch až koncem 90. let. Judith Gardner, dcera Agathiny přítelkyně prozradila, že 3. prosince 1926 přišla zhrzená spisovatelka k nim do Chelsea Gardens a s přítelkyní vymyslely scénář, který měl být pastí na nevěrného manžela. Ani ve snu si prý ovšem nepředstavovala, že z toho tisk udělá takovou záležitost. Nebo to bylo jinak?
Tajemné zmizení budí otázky dodnes a je i předmětem různých spekulací a dalšího zpracování. V roce 1979 je natočen film Agatha, v roce 2009 se pak na českých pultech objevuje kniha životopisce Andrewa Normana Dokončený portrét.