Viděla jsem vraždu (Přízraky v Benátkách)

Viděla jsem vraždu je pátou knihou, ve které se Hercule Poirot vydává po stopách zločinu spolu s karikaturou Agathy Christie paní Oliverovou (zřejmě ne náhodou v ní tedy hrají významnou roli jablka). Je také jedním ze dvou románů, v nichž se obětí vraha stává dítě (tím druhým je Hra na vraždu). Poprvé a naposledy v díle Královny detektivek se v tomto příběhu setkáváme s otevřeným hovorem o homosexuální orientaci. Dočítáme se také o mladících s dlouhými vlasy, o pestrobarevném oblečení, sexu a drogách – zkrátka šedesátá léta…

Postavy nejsou v tomto díle tak umně vykresleny jako v předchozích příbězích a v zápletce lze najít jisté trhliny, ale je třeba si uvědomit, že věk autorky se již blížil k osmdesátce.
Jedna postava však stojí za pozornost kvůli našemu českému kontextu. K vytvoření Olgy Seminoffové Agathu Christie inspirovala česká učitelka, s kterou si několik let dopisovala.

Věnování patří P. G. Wodehousovi (1881–1975), ke kterému byla díky podobnosti typologie postav Agatha Christie často přirovnávána. Podle všeho se oba autoři těšili vzájemné oblibě svých literárních počinů.

Vydání z roku 2023 přebírá název filmové adaptace Přízraky v Benátkách, ačkoliv se původní kniha Agathy Christie v Benátkách neodehrává. Vydání z let 1993 a 2010 přeložila Běla Dintrová, ostatní Ivana Štěpánková.