Viděla jsem vraždu

Hallowe’en Party

Autorka detektivek Ariadne Oliverová se vypravila navštívit svou známou, aby jí pomohla s přípravou dětského večírku. Během příprav je zasypávána dotazy dětí ohledně vražd a záhad. Jedno z nich – Joyce – si postěžuje, že je v detektivkách paní Oliverové málo krve. K tomu ještě dodá, že ona sama nedávno viděla vraždu, ale nikomu o tom neřekla, protože si až později uvědomila, že šlo o vraždu. Nikdo nebere Joyce vážně, ale zanedlouho je děvče nalezeno utopené v nádobě s vodou. Ariadne Oliverová se neztotožňuje se všeobecným názorem, že šlo o čin neznámého šílence, a žádá o pomoc Hercula Poirota…

Melantrich 1993
Knižní klub 2010
Originální rok vydání: 
1969
Zajímavosti: 

Viděla jsem vraždu je pátou knihou, ve které se Hercule Poirot vydává po stopách zločinu spolu s karikaturou Agathy Christie paní Oliverovou (zřejmě ne náhodou v ní tedy hrají významnou roli jablka). Je také jedním ze dvou románů, v nichž se obětí vraha stává dítě (tím druhým je Hra na vraždu). Poprvé a naposledy v díle Královny detektivek se v tomto příběhu setkáváme s otevřeným hovorem o homosexuální orientaci. Dočítáme se také o mladících s dlouhými vlasy, o pestrobarevném oblečení, sexu a drogách – zkrátka šedesátá léta…

Postavy nejsou v tomto díle tak umně vykresleny jako v předchozích příbězích a v zápletce lze najít jisté trhliny, ale je třeba si uvědomit, že věk autorky se již blížil k osmdesátce.
Jedna postava však stojí za pozornost kvůli našemu českému kontextu. K vytvoření Olgy Seminoffové Agathu Christie inspirovala česká učitelka, s kterou si několik let dopisovala.

Věnování patří P. G. Wodehousovi (1881–1975), ke kterému byla díky podobnosti typologie postav Agatha Christie často přirovnávána. Podle všeho se oba autoři těšili vzájemné oblibě svých literárních počinů.

Hlavní postavy: 
Další zpracování: 

TV

Komiks

  • La crime d’Halloween – or. 2007, adaptace a ilustrace Chandre