Vražda v Mezopotámii

Třicátá léta přinesla čtyři detektivní romány s přitažlivým exotickým prostředím, z nichž jedním byla Vražda v Mezopotámii, ve které se odrazily pobyty na archeologických vykopávkách na Středním východě. V Mezopotámii (dnešním Iráku) se také v roce 1930 Agatha seznámila se svým budoucím manželem Maxem Mallowanem. Město Ur však navštívila již o dva roky dříve a okamžitě si ho zamilovala. Ve svých pamětech Max Mallowan vzpomíná, že jeho žena jako inspiraci pro vytváření postav ve Vraždě v Mezopotámii použila některé členy expedice: předobrazem paní Leidnerové byla autoritářská Katharine Wooley – žena, se kterou nebylo jednoduché vyjít, ale která zároveň v člověku vzbuzovala obdiv. Katharine se naštěstí (a nijak překvapivě) v knize nepoznala a necítila se tedy dotčená. Max byl v příběhu ztvárněn jako David Emmott, jedna z méně významných postav. Janet Morgan ve své biografii Agathy Christie poukázala na některé podobné rysy, které sdílela autorka s Amy Leatheranovou.

Vraždu v Mezopotámii věnovala Agatha Christie svým přátelům – archeologům z Iráku a Sýrie.

Kniha Vražda v Orient-expresu sice vyšla v roce 1934, tedy před Vraždou v Mezopotámii, ale příběhy se odehrály v opačném pořadí. Ze zmínky ve Vraždě v Mezopotámii totiž plyne, že se Poirot dostal k případu v Orient-expresu cestou do Anglie, když vyřešil mezopotámskou záležitost. To ve 12. kapitole zmiňuje doktor Leidner, že kdysi slyšel, jak o Poirotovi pochvalně mluvil pan Val Aldin, což je jedna z postav románu Záhada Modrého vlaku.