Veronika Volhejnová o překládání Agathy Christie

O překládání Agathy Christie píše Veronika Volhejnová, která do češtiny přeložila 8 autorčiných knih.
V rámci naší výzvy jsme se v říjnu věnovali překladatelům Agathy Christie a vy jste si o nich mohli hledat informace. Úkol byl na říjen pouze doporučený a samozřejmě ho jde plnit i později. Jako inspiraci proto dodatečně nabízíme text Veroniky Volhejnové.


Agathu Christie jsem milovala odjakživa, ještě v době, kdy jsem neměla ponětí, že se jednou budu živit překládáním. Naštěstí zdaleka ne všechno, co Agatha napsala, tady mohlo za minulého režimu vyjít, a tak nakonec něco zbylo i na mě. Ostatně je to jeden z mála autorů, o které jsem si v nakladatelství výslovně řekla, což obvykle nedělám. A stejně mi připadalo až neuvěřitelné, že se to podařilo.

Styl Agathy Christie mi sedl od samého začátku, což se zdaleka ne s každým autorem povede. Začínala jsem Hrou na vraždu s Poirotem a pak dvěma knížkami s Tommym a Pentličkou. Mimochodem, dodneška nevím, kdo „Pentličce“ v češtině vymyslel to jméno, a tak mu aspoň touhle cestou děkuju. (Dodatečná poznámka: Už vím – Eva Kondrysová, takže poděkování jí, byť už jen virtuálně. A taky děkuju Společnosti A. Ch. za informaci!) Knížka Sešli se v Bagdádu vlastně ani žádného detektiva nemá (ačkoli hlavní hrdinka je zjevně tak trochu autobiografická).

Později jsem překládala i další detektivky s Herculem Poirotem. Ty mají jedno specifikum – Poirot do jisté míry mluví anglicky jako cizinec, navíc to občas ještě schválně přehání. A teď to překládejte, aby bylo jasné, že to je záměr a ne vaše neumětelství! Naštěstí je tahle jeho podivnůstka do značné míry známá, což trochu pomůže.

No, a nakonec jsem se dostala i k překládání případů slečny Marplové – z toho jsem měla největší radost. Já jsem totiž odjakživa měla Jane Marplovou radši než Poirota, líbila se mi ta její nenápadná mazanost. Jenže na druhou stranu, její náklonnost k „nursery rhymes“ a hádankám člověku občas pěkně zavaří. Obzvlášť vyvedená byla v tomhle ohledu povídka Podivný žert z Posledních případů slečny Marplové, která je na luštění složité hádanky založená celá (s několika vtipnými výroky strýčka Henryho navrch). Ta mi dala!

A mimochodem, v souvislosti s tím jsem si uvědomila, že mám mezi christieovskými překladateli jednu výsadu, kterou mi už nikdo nevezme: Kromě Posledních případů slečny Marplové jsem překládala i poslední případ Hercula Poirota – Oponu. Věčná škoda, že teď už je Agathino dílo do češtiny opravdu přeloženo celé…

Veronika Volhejnová

Veronika Volhejnová (* 1962) přeložila 8 knih Agathy Christie – v abecedním pořadí to je: Dům na úskalí, Hra na vraždu, Na vrcholu vlny, Opona, Po pohřbu, Poslední případy slečny Marplové, Tajemný protivník a Zločiny pro dva. Dále vyšla v jejím překladu i povídka Tři slepé myšky. Po Eddě Němcové (1952–2015), která přeložila 9 knih a jednu divadelní hru, je druhá v pořadí v počtu překladů Agathy Christie do češtiny. Volhejnová dále přeložila třeba výběr z povídek Jerome Klapky Jeroma, Deníky malého poseroutky a další literaturu pro děti a mládež, knihy Johna le Carrého, Michaela Crichtona nebo Johna Grishama, z „vážné“ literatury prózy Michaela Cunnighama. V jejím překladu vyšel i druhý a třetí román s Poirotem z pera Sophie Hannah.
 

Čtěte také

K překladatelskému úkolu jsme rovněž připravili porovnání několika českých a slovenských překladů povídky Byt ve třetím patře.