V před světem uzavřeném klášteře Saint-Gilbert-Entre-les-Loups žije v poklidu a modlitbách dvacet mnichů. Ironií je, že společenství, které přijalo slib mlčení, se stalo proslulým pro svůj nádherný zpěv, jehož působení na posluchače je tak hluboké, že se mu přezdívá „krásné tajemství“. Až když je zavražděn známý sbormistr, brána kláštera se otevře a vpustí vrchního inspektora Armanda Gamache ze slavné quebecké Sureté, který zde objeví neklid ve zdánlivé harmonii a je nucen konfrontovat se i se svými vlastními démony. Před odhalením vraha, před obnovením míru musí vrchní inspektor nejprve zvážit božské i lidské a zacelit trhliny mezi nimi.
Sloni mají paměť
Elephants Can Remember
Ariadne Oliverová se účastní jednoho z literárních dýchánků, které se jí tak příčí (nabízí se podoba s Agathou Christie), a je ráda, že alespoň nemusí pronášet proslov. Přepadne ji zde však paní Burton-Coxová a vyptává se známé spisovatelky na její kmotřenku (jednu z mnoha), Celii Ravenscroftovou, na kterou si paní Oliverová jen stěží pamatuje. Paní Burton-Coxová ji však ještě více překvapí, když se zeptá „Kdo koho vlastně tenkrát zabil?” a připomene Ariadne tragédii, při které byli oba rodiče Celie zastřeleni. Kdo však vystřelil první a kdo pak spáchal sebevraždu? Paní Burton-Coxovou to zajímá, neboť její drahý syn se chce s Celií oženit. Paní Oliverová se sice nesympatické ženy zbaví, ale samotnou ji začne zajímat, co se tehdy vlastně stalo. A tak jde příběh vyprávět Herculu Poirotovi…
Práce 1974
Knižní klub 1994
Knižní klub 2008
Knižní klub 2013
Originální rok vydání:
1972
Zajímavosti:
Poslední retroromán, který Agatha Christie napsala, nese známky jejího pokročilého věku. Sloni sice mají paměť, s hrdiny této knihy je to však horší. Poirot si nepamatuje, jak dlouho se zná s Ariadne Oliverovou, ta si zase nemůže vzpomenout, zda má její kmotřenka bratra, či ne atd. U zločinů vyšetřovaných po několika letech je přirozené, že si zainteresovaní nemohou pamatovat vše přesně, ale příběh má i trhliny v zápletce a objevují se i omyly tam, kde by se objevovat neměly (například „přestěhování” Poirota z Whitehaven Mansions do Whitefriars Mansions – i když zrovna tohle není úplně dobrý příklad, protože adresa je špatně řečena z úst paní Oliverové, jde tedy o chybu postavy).
Recenze ocenily dobré dialogy, ale shodly se na tom, že jako detektivní román se kniha moc nepovedla. Christieovsští fanoušci však mohou ocenit alespoň odkazy na předchozí poirotovské romány (například Pět malých prasátek nebo Smrt staré posluhovačky) nebo výskyt méně častých postav – superindendanta Spence a informátora pana Gobyho.
I když byla Opona publikována až později, jedná se o poslední napsaný román s belgickým detektivem.
Detektiv:
Hlavní postavy:
Další zpracování:
TV adaptace
- Sloni mají paměť, 2013 – epizoda seriálu Hercule Poirot s Davidem Suchetem v hlavní roli
