Jednoho dne se Poirot vrací z oběda a přede dveřmi svého bytu nachází rozzlobenou ženu, která se domáhá odpovědi, proč jí detektiv poslal dopis, v němž ji obviňuje z vraždy Barnabase Pandyho, o kterém nikdy neslyšela. Rovněž Poirot žádného Barnabase Pandyho nezná. O to větší šok zažije, když vejde do svého bytu a zjistí, že má návštěvu – muže, který prohlašuje, že dostal od Poirota dopis, ve kterém ho označuje za vraha Barnabase Pandyho… Kdo je posílá a proč? Mnohem důležitější však je, kdo je Barnabas Pandy, zda je mrtvý, a pokud ano, byl zabit? A dokáže Poirot nalézt odpovědi dřív, než se něčí život ocitne v ohrožení?
Sloni mají paměť
Elephants Can Remember
Ariadne Oliverová se účastní jednoho z literárních dýchánků, které se jí tak příčí (nabízí se podoba s Agathou Christie), a je ráda, že alespoň nemusí pronášet proslov. Přepadne ji zde však paní Burton-Coxová a vyptává se známé spisovatelky na její kmotřenku (jednu z mnoha), Celii Ravenscroftovou, na kterou si paní Oliverová jen stěží pamatuje. Paní Burton-Coxová ji však ještě více překvapí, když se zeptá „Kdo koho vlastně tenkrát zabil?” a připomene Ariadne tragédii, při které byli oba rodiče Celie zastřeleni. Kdo však vystřelil první a kdo pak spáchal sebevraždu? Paní Burton-Coxovou to zajímá, neboť její drahý syn se chce s Celií oženit. Paní Oliverová se sice nesympatické ženy zbaví, ale samotnou ji začne zajímat, co se tehdy vlastně stalo. A tak jde příběh vyprávět Herculu Poirotovi…
Práce 1974
Knižní klub 1994
Knižní klub 2008
Knižní klub 2013
Originální rok vydání:
1972
Zajímavosti:
Poslední retroromán, který Agatha Christie napsala, nese známky jejího pokročilého věku. Sloni sice mají paměť, s hrdiny této knihy je to však horší. Poirot si nepamatuje, jak dlouho se zná s Ariadne Oliverovou, ta si zase nemůže vzpomenout, zda má její kmotřenka bratra, či ne atd. U zločinů vyšetřovaných po několika letech je přirozené, že si zainteresovaní nemohou pamatovat vše přesně, ale příběh má i trhliny v zápletce a objevují se i omyly tam, kde by se objevovat neměly (například „přestěhování” Poirota z Whitehaven Mansions do Whitefriars Mansions – i když zrovna tohle není úplně dobrý příklad, protože adresa je špatně řečena z úst paní Oliverové, jde tedy o chybu postavy).
Recenze ocenily dobré dialogy, ale shodly se na tom, že jako detektivní román se kniha moc nepovedla. Christieovsští fanoušci však mohou ocenit alespoň odkazy na předchozí poirotovské romány (například Pět malých prasátek nebo Smrt staré posluhovačky) nebo výskyt méně častých postav – superindendanta Spence a informátora pana Gobyho.
I když byla Opona publikována až později, jedná se o poslední napsaný román s belgickým detektivem.
Detektiv:
Hlavní postavy:
Další zpracování:
TV adaptace
- Sloni mají paměť, 2013 – epizoda seriálu Hercule Poirot s Davidem Suchetem v hlavní roli
Doporučuje
