V před světem uzavřeném klášteře Saint-Gilbert-Entre-les-Loups žije v poklidu a modlitbách dvacet mnichů. Ironií je, že společenství, které přijalo slib mlčení, se stalo proslulým pro svůj nádherný zpěv, jehož působení na posluchače je tak hluboké, že se mu přezdívá „krásné tajemství“. Až když je zavražděn známý sbormistr, brána kláštera se otevře a vpustí vrchního inspektora Armanda Gamache ze slavné quebecké Sureté, který zde objeví neklid ve zdánlivé harmonii a je nucen konfrontovat se i se svými vlastními démony. Před odhalením vraha, před obnovením míru musí vrchní inspektor nejprve zvážit božské i lidské a zacelit trhliny mezi nimi.
Christie pod stromečkem a šťastné a veselé!
Všem návštěvníkům našich stránek přejeme krásné a klidné Vánoce. Ideálně samozřejmě s knihou Agathy Christie.
Jen pro pořádek zmiňujeme vánoční detektivky Agathy Christie: Během Vánoc se odehrávají dva, resp. tři příběhy s Herculem Poirotem. Christie do tohoto období zasadila povídku Vánoční dobrodružství (v knize Dokud světlo nepohasne), kterou později rozšířila do znamější verze Královský rubín (ve stejnojmenné sbírce). O vánočním případu slečny Marplové vypráví povídka Vánoční tragédie. V češtině dosud nevyšla kniha „Hvězda nad Betlémem a jiné povídky“ obsahující povídky a básně pro děti s vánoční a náboženskou tematikou (a autorka ji mimochodem publikovala jako Agatha Christie Mallowan).Letos jsme vybrali vánočně laděnou ukázku z Vlastního životopisu, v níž si můžete přečíst, co dobrého jedla Agatha Christie jako mála během Vánoc.
Citujeme v překladu Marty Staňkové dle vydání Knižního klubu z roku 2013:
Vánoce byly největším svátkem, cosi nezapomenutelného. Ráno v posteli vánoční punčochy. Snídaně, při níž na každého čekala židle plná dárků. Pak honem do kostela a zase zpátky pokračovat v jejich vybalování. Ve dvě hodiny slavnostní vánoční oběd, při něm stažené rolety a blýskavé ozdoby a světla. Napřed ústřicová polévka (tu jsem moc ráda neměla), pak kambala, po ní dušený krocan, pečený krocan a obrovský řez svíčkové. Následoval rozinkový nákyp, šátečky a vánoční koláč plný šestipencí, prasátek, prstýnků, knoflíků a všeho možného. Potom bezpočet druhů dezertů. V příběhu, který jsem kdysi napsala, Královský rubín, líčím právě takovou hostinu. Je to něco, co dnešní generace, jsem pevně přesvědčena, nikdy neprožije; upřímně řečeno, pochybuji, zda by to dnes zažívací ústrojí kohokoli vydrželo. Ovšem naše žaludky to tenkrát snášely docela dobře.
Obvykle jsem v jídle závodila s Humphreyem Wattsem, synem Wattsových, o něco mladším než James. Muselo mu být kolem jednadvaceti či dvaadvaceti let a mně pouhých dvanáct třináct. [...]
My s Humphreyem jsme o vánoční hostině jedli o závod. Vedl nade mnou v ústřicové polévce, ale ve všem ostatním jsme byli o prsa. Oba jsme si dali napřed pečeného krocana, pak dušeného krocana a nakonec čtyři pět skvostných řezů svíčkové. Naši rodičové se možná spokojili pouze s krůtou upravenou jedním způsobem, ale pokud se pamatuji, dával si starý pan Watts určitě svíčkovou i krocana. Potom jsme jedli rozinkový nákyp a šátečky a vánoční koláč – já ten koláč poněkud zdrženlivěji, protože jsem neměla ráda jeho příchuť po víně. Následovaly třaskavé bonbony, hrozny, pomeranče, portugalské švestky, karlovarské švestky a kompoty. Nakonec jsme si během odpoledne podle chuti vzali z komory několikrát po hrsti čokoládových bonbonů. Bylo mi snad někdy druhý den špatně? Měla jsem nějaké žlučníkové záchvaty? Ne, nikdy.
Celou pasáž o slavení Vánoc najdete ve Vlastním životopise v třetím oddíle třetí části (Dospívání).
Na ilustračním obrázku obálka francouzského vydání povídkové sbírky Královský rubín.
Doporučuje
