V před světem uzavřeném klášteře Saint-Gilbert-Entre-les-Loups žije v poklidu a modlitbách dvacet mnichů. Ironií je, že společenství, které přijalo slib mlčení, se stalo proslulým pro svůj nádherný zpěv, jehož působení na posluchače je tak hluboké, že se mu přezdívá „krásné tajemství“. Až když je zavražděn známý sbormistr, brána kláštera se otevře a vpustí vrchního inspektora Armanda Gamache ze slavné quebecké Sureté, který zde objeví neklid ve zdánlivé harmonii a je nucen konfrontovat se i se svými vlastními démony. Před odhalením vraha, před obnovením míru musí vrchní inspektor nejprve zvážit božské i lidské a zacelit trhliny mezi nimi.
Brána osudu
Postern of Fate
Manželé Tommy a Pentlička Beresfordovi, kteří (oproti například Poirotovi) v knihách Agathy Christie postupně stárli zhruba podle plynutí času v reálném světě, se rozhodnou odebrat na odpočinek a vyberou si nové bydlení. V domě objeví knihy po původních majitelích, mezi nimi i Červený šíp Roberta Louise Stevensona. V knize jsou některá písmena podtržena a dohromady dávají zprávu o jakési Mary Jordanové, jež nezemřela přirozenou smrtí. Ideální příležitost pro pátrání…
Při čtení Brány osudu, která je posledním napsaným titulem Agathy Christie, je třeba mít na paměti, že vyšla, když jí bylo 83 let. V době, kdy už měla za sebou celou řadu nejen úspěšných, ale také dobrých knih. Brána osudu – podobně jako Cestující do Frankfurtu – je tak ovlivněna stářím autorky. Příběh obsahuje různé nepřesnosti nebo logické nesrovnalosti.
Česká vydání z roku 2015 jsou textově identická a liší se pouze grafickou úpravou knihy. Vyšla jak v tradiční tzv. černé řadě, tak v edici s novou grafickou úpravou, v níž dosud vyšly pouze poirotovské detektivky.