Divadelní hry

Divadelní kariéra Agathy Christie je svým způsobem stejně úctyhodně úspěšná jako její dráha spisovatelky. I přes některé propadáky, málo hrané hry a jednu nikdy neuvedenou, jméno Agathy Christie je v divadelním světě zapsáno zlatým písmem, ačkoli kariéra dramatičky byla pro jeho držitelku jen 'vedlejším zaměstnáním' a způsobem jak trávit čas mezi psaním románů.

Agatha Christie napsala sedm původních her, devětkrát sama zadaptovala své příběhy a šestkrát se o totéž pokusili jiní. Nutno podotknout, že méně zdařile, neboť největší úspěchy sklidily hry psané rukou samotné 'Královny zločinu'. V první řadě Past na myši (1952), která překonala všechny rekordy a stala se nejdéle nepřetržitě hranou divadelní hrou v historii. Těsně v patách následuje Svědek obžaloby / Korunní svědek (1953), hra považovaná za nejlepší divadelní dílo Agathy Christie. Přidáme-li k těmto klenotům i fakt, že spolu s hrou Spider's Web (1954) byla zmíněná dramata hrána současně v londýnském West Endu, což se jen tak někomu nepodaří, máme co do činění s kariérou, jakou by určitě nepohrdl mnohý specializovaný dramatik.

K tomuto úspěchu jistě přispěl i Peter Saunders, který byl od roku 1951 producentem všech původních her i adaptací Agathy Christie (s jedinou výjimkou - hru Fiddlers Three nepovažoval za hodnou jejího jména). Agatha Christie ho uznávala a měla ho ráda. Byl to bystrý nadšenec, který věděl, že chce být Agatha dobře informována o tom, co se děje. Případné změny navrhoval s taktem a úctou a uměl zalichotit. Velice důležité bylo i to, že měl rád dílo Agathy Christie stejně jako ona sama. Navíc byl velice nápaditý pokud šlo o publicitu (výroční party, zvláštní představení atd.). Ačkoli se spisovatelka sama publicitě vyhýbala, od svých vydavatelů a producentů požadovala, aby se jejímu díla věnovala patřičná pozornost. Saunders jí v tomto ohledu vycházel plně vstříc.

Nyní alespoň krátce o některých hrách z pera Agathy Christie:

AKHNATON

je zajímavý a jedinečný proto, že ačkoli byl nejambicióznější a nejvážnější hrou Agathy Christie, nikdy ho diváci neměli možnost vidět a i na své knižní publikování musel čekat dlouhých 35 let. Sama Agatha Christie pochybovala o tom, že postavy tohoto díla někdy oživnou na prknech, co znamenají svět, neboť šlo o hru snad až příliš náročnou a výpravnou. Děj se totiž odehrává v Egyptě kolem roku 1350 př. n. l. a do jisté míry se tedy podobá pozdějšímu výletu do daleké minulosti, o který se Agatha Christie pokusila v románu Nakonec přijde smrt (1945). Max Mallowan, nepochybně ovlivněn zasazením děje do doby a prostředí, které mu jako archeologovi bylo jistě milé, se o tomto dramatu ve svých pamětech vyslovil jako o nejkrásnější a nejpropracovanější hře své ženy.

SVĚDEK OBŽALOBY (KORUNNÍ SVĚDEK)

je divadelními kritiky považován za nejlepší hru Agathy Christie. I ona sama z něj měla dobrý pocit, dokonce prohlásila, že premiéra této hry byla v její kariéře jedinou, na kterou ráda vzpomíná. Vznik hry ale nebyl jednoduchý, autorka musela nastudovat spoustu materiálů o soudních přelíčeních a konzultovat detaily s odborníky. Navíc byla nucena tvrdě bojovat za závěr hry, který se lišil od závěru povídky, ze které hra vychází. Údajně Agathu každý přemlouval, aby závěr neměnila, ale ona cítila, že nová verze se pro divadlo hodí mnohem víc a její přesvědčení bylo tak silné, že odmítla dát souhlas s uvedením hry, pokud by producenti trvali na původním konci.

PAST NA MYŠI

nejúspěšnější hra Agathy Christie, započala svoji historii v roce 1947, když byla již velice známá a oblíbená autorka požádána britskou BBC o napsání rozhlasové hry u příležitosti osmdesátých narozenin královny Alžběty. Po odvysílání Tří slepých myšek (Three Blind Mice), jak se hra původně jmenovala, se Agatha rozhodla vytvořit z ní povídku a divadelní hru. Povídka sice vyšla v USA, ale britským čtenářům zůstala utajena, aby při plánovaném divadelním představení nebyli ochuzeni o překvapení. Ve své autobiografii Agatha Christie vzpomíná, že v době premiéry vůbec nepočítala s tím, že by Past na myši čekal nějaký velký úspěch, předpovídala jí asi tak tříměsíční až půlroční život a producent Peter Saunders ji musel ujišťovat, že vydrží rok. Ovšem ze hry se stal trhák, diváci se na představení přímo hrnuli a pro americké turisty se jeho návštěva stala takřka povinnou součástí jejich prohlídek Londýna, stejně jako například Buckingham Palace. K tomu jistě přispěla i chytrá politika Petera Saunderse - hrálo se v poměrně malých divadlech (490 a 550 sedadel), byl vydán zákaz uvedení na Broadwayi i na australských scénách dokud se bude hrát v Londýně a stejná podmínka se týká i filmového zpracování. Filmová práva byla sice prodána již před lety, ale nyní na jejich případné využití čekají už dědicové jejich původních majitelů, kteří se natočení filmu nedožili. Otázkou zůstává, kdy se dočkáme Pasti na myši na stříbrném plátně, neboť tato hra se v Londýně stále hraje, a to nepřetržitě od 25. listopadu 1952. Byla přeložena do 25 jazyků. Mimochodem, práva k uvedení hry dostal ke svým desátým narozeninám Mathew Prichard, vnuk Agathy Christie.

Divadelní hry

* AC = zadaptováno Agathou Christie, AJ = zadaptováno někým jiným ** České názvy v závorkách jsou názvy překladů knih, jejichž adaptacemi hry vznikly, bez závorek pak názvy překladů samotných her.