V před světem uzavřeném klášteře Saint-Gilbert-Entre-les-Loups žije v poklidu a modlitbách dvacet mnichů. Ironií je, že společenství, které přijalo slib mlčení, se stalo proslulým pro svůj nádherný zpěv, jehož působení na posluchače je tak hluboké, že se mu přezdívá „krásné tajemství“. Až když je zavražděn známý sbormistr, brána kláštera se otevře a vpustí vrchního inspektora Armanda Gamache ze slavné quebecké Sureté, který zde objeví neklid ve zdánlivé harmonii a je nucen konfrontovat se i se svými vlastními démony. Před odhalením vraha, před obnovením míru musí vrchní inspektor nejprve zvážit božské i lidské a zacelit trhliny mezi nimi.
Záhadný pan Quin
The Mysterious Mr Quin
V knize dvanácti povídek se setkáváme s jedním z méně známých detektivů Agathy Christie, Harley Quinem.
Harley Quin se objevuje a zase mizí rychle a neočekávaně jako pára nad hrncem. Jeho pestrobarevné oblečení (o jménu nemluvě) nápadně připomíná divadelního Harlekýna. Když se objeví, není to on, kdo přichází záhadám na kloub, je to jeho dlouholetý přítel pan Satterthwaite — snobský starý mládenec z vyšších vrstev, který si svůj poněkud prázdný život obohacuje zájmem o životy jiných. Při svých návštěvách, kterými „obšťastňuje“ své známé, se pokouší řešit různé problémy — krádeže, milostné trojúhelníky i vraždy. Ačkoli zná fakta, řešení není nablízku, dokud se zčistajasna neobjeví pan Quin a několika dobře mířenými otázkami a poznámkami pomůže svému příteli problém vyřešit.
Krátké příběhy napsané ve 20. letech označila jejich autorka za své nejoblíbenější, ale kromě sbírky Záhadný pan Quin se už s panem Quinem setkáme pouze ve dvou povídkách, zařazených do Potíží v zálivu Pollensa. Nikdo neví proč; na druhé straně inspirace pro vytvoření této postavy je mnohem jasnější. Agatha už od malička chodila do divadla (sama také ochotnicky hrála) a byla fascinována postavami z commedia dell'arte, především Harlekýnem, kterému dokonce věnovala uvedený soubor povídek.
Pan Satterthwaite se později objevil dvakrát i bez pana Quina, a to v Tragédii o třech jednáních (1935) a v povídce Zrcadlo mrtvého muže (1937, ve sbírce Vražda v postranní ulici), v obou případech tedy ve společnosti Hercula Poirota.
Pro český kontext uvádíme, že v povídce Skrvna na skle se pan Satterthwaite chystá do Karlových Varů; v povídce Tvář Heleny se pro změnu dozvídáme, že o jednom umělci píši noviny kromě jiných národností také jako o Čechovi.
Kniha Záhadný pan Quin vyšla jako celek česky poprvé roku 2008, čtyři povídky byly předtím vydány ve sbírce Muž v mlze a jedna v Záhadě španělské truhly.
Vydání z roku 2021 obsahuje oproti vydání z roku 2008 navíc věnování a předmluvu autorky.