Harley Quin

Podobně tomu bylo i u postavy záhadného pana Quina. Jeho krátké příběhy napsané ve 20. letech označila jejich autorka za své nejoblíbenější, ale kromě jejich kompilace z roku 1930 The Mysterious Mr Quin se už s panem Quinem setkáme pouze v jedné povídce (The Love Detectives). Nikdo neví proč; na druhé straně inspirace pro vytvoření této postavy je mnohem jasnější. Agatha už od malička chodila do divadla (sama také ochotnicky hrála) a byla fascinována postavami z commedia dell'arte, především Harlekýnem, kterému dokonce věnovala uvedený soubor povídek.

Nejdříve svou lásku k Harlekýnovi promítla do svých básní a do poirotovského příběhu The Affair at the Victory Ball (na TV PRIMA vysílaného pod názvem Vražda na maškarním bále), pak se rozhodla věnovat svému oblíbenci rovnou několik povídek najednou.

Harley Quin se objevuje a zase mizí rychle a neočekávaně jako pára nad hrncem. Jeho pestrobarevné oblečení (o jménu nemluvě) nápadně připomíná divadelního Harlekýna. Když se objeví, není to on, kdo přichází záhadám na kloub, je to jeho dlouholetý přítel pan Satterthwaite - snobský starý mládenec z vyšších vrstev, který si svůj poněkud prázdný život obohacuje zájmem o životy jiných. Při svých návštěvách, kterými ‚obšťastňuje' své známé, se pokouší řešit různé problémy - krádeže, milostné trojúhelníky i vraždy. Ačkoli zná fakta, řešení není nablízku, dokud se zčistajasna neobjeví pan Quin a několika dobře mířenými otázkami a poznámkami pomůže svému příteli problém vyřešit.

Pan Satterthwaite se nám představil dvakrát i bez pana Quina, a to v Tragédii o třech jednáních (1935) a v povídce Dead Man's Mirror (1937, Zrcadlo mrtvého muže na TV PRIMA), v obou případech tedy ve společnosti Hercula Poirota.