Jednoho dne se Poirot vrací z oběda a přede dveřmi svého bytu nachází rozzlobenou ženu, která se domáhá odpovědi, proč jí detektiv poslal dopis, v němž ji obviňuje z vraždy Barnabase Pandyho, o kterém nikdy neslyšela. Rovněž Poirot žádného Barnabase Pandyho nezná. O to větší šok zažije, když vejde do svého bytu a zjistí, že má návštěvu – muže, který prohlašuje, že dostal od Poirota dopis, ve kterém ho označuje za vraha Barnabase Pandyho… Kdo je posílá a proč? Mnohem důležitější však je, kdo je Barnabas Pandy, zda je mrtvý, a pokud ano, byl zabit? A dokáže Poirot nalézt odpovědi dřív, než se něčí život ocitne v ohrožení?
Parker Pyne
Parker Pyne je vysloužilý státní úředník - statistik, který je přesvědčen, že existuje pouze omezený okruh podob lidského neštěstí, či spíše jeho příčin. Je to statný muž, ne však tlustý, se silně prořídlými vlasy a malýma očima, které jsou skryty za silnými brýlemi. Ačkoli nelze Parkera Pyna považovat za jednoho z hlavních detektivů Agathy Christie, svým osobitým šarmem nezůstává za svými známějšími kolegy o nic pozadu. Mohli bychom ho nazvat ‚Detektivem srdce', i když on sám o sobě tvrdí, že detektiv není. Stejně jako ostatní soukromá očka inzeruje v novinách, ale jeho inzerát má nezvyklé znění: "Jste šťastní? Pokud ne, navštivte Parkera Pyna."
Kolem tohoto inzerátu se točí děj první poloviny povídkového souboru Parker Pyne zasahuje z roku 1934, ve které řeší Pyne osobní problémy svých klientů. Druhá polovina se odehrává na exotických místech a romantické příběhy jsou nahrazeny záležitostmi v detektivní literatuře mnohem obvyklejšími - krádežemi a vraždami.
Pyne je určitě nejprohnanějším ze slídilů Agathy Christie, neváhá použít svých kompliců, kteří se vydávají za někoho jiného, a oklamat tak zúčastněné. Vzhledem k tomu, že jde většinou o srdeční záležitosti, které mívají šťastný konec, čtenář mu tyto podvůdky rychle odpustí. Uvedená kniha je také zajímavá proto, že se zde poprvé setkáváme se slečnou Lemonovou a s Ariadne Oliverovou, které se později objevovaly po boku slavnějšího Hercula Poirota.
Agatha Christie prý měla svého Parkera ráda, neboť jí připadal realističtější než jeho belgický kolega, a tak zůstává záhadou, proč se k němu vrátila už jen ve dvou dalších povídkách - Problem at Pollensa Bay a The Regatta Mystery.