V před světem uzavřeném klášteře Saint-Gilbert-Entre-les-Loups žije v poklidu a modlitbách dvacet mnichů. Ironií je, že společenství, které přijalo slib mlčení, se stalo proslulým pro svůj nádherný zpěv, jehož působení na posluchače je tak hluboké, že se mu přezdívá „krásné tajemství“. Až když je zavražděn známý sbormistr, brána kláštera se otevře a vpustí vrchního inspektora Armanda Gamache ze slavné quebecké Sureté, který zde objeví neklid ve zdánlivé harmonii a je nucen konfrontovat se i se svými vlastními démony. Před odhalením vraha, před obnovením míru musí vrchní inspektor nejprve zvážit božské i lidské a zacelit trhliny mezi nimi.
Únor 1948 pohledem vydávání detektivek
Na neděli 25. února připadá výročí 70 let od komunistického puče v roce 1948. Jak Vítězný únor ovlivnil vydávání knih Agathy Christie a jiných detektivek či příbuzných žánrů v češtině (a ve slovenštině)?
Detektivky Agathy Christie vycházely v češtině už před druhou světovou válkou, vůbec prvním titulem v češtině je Muž v hnědém obleku, který v překladdu vyšel roku 1927. Příběhy nastupující Královny detektivek vycházely česky buď knižně, nebo jako čtení na pokračování v novinách.
.jpg)
Po válce – právě v roce 1948 – se objevily dvě knihy Agathy Christie: Nezabila jsem! (neboli Pět malých prasátek) a Poslední weekend (když bylo soukromé nakladatelství, publikující tehdy příběh, po roce 1989 obnoveno, kniha vyšla opět s tímto pravopisným zápisem názvu).
Sledovat žánrové tituly z dalších let můžeme díky databázi webu Pitaval.cz, kde je možné zobrazit přehled publikovaných knih podle roků. Jejich rešerše jsou fascinující a věřím, že jim nic neuniklo (nebo toho bylo jen málo).
Už v roce 1949 je detektivního, kriminálního a podobného čtení minimum. Mezi tím málem najdeme slovenské vydání Není kouře bez ohýnku.
Už v roce 1949 je detektivního, kriminálního a podobného čtení minimum. Mezi tím málem najdeme slovenské vydání Není kouře bez ohýnku.
Roku 1950 je knih ještě méně. Třeba Tajemný tesák, jenž dle anotace nabízí příběh pro mládež líčící příhody tří chlapců, kteří odhalí záškodnickou organizaci. Nic, co bychom si dnes chtěli přečíst.
Příběhy o zločinu se v té době zkrátka dostaly na „černou listinu“. Za pozornost navíc stojí, že to málo, co se na Pitavalu objevuje, je mnohdy čtení pro mládež. Zřejmě nepřekvapí, že některé napsané sovětskými autory.
Změnu v produkci můžeme sledovat jen postupně. V roce 1955 vychází Čapkovy „kapesní“ povídky nebo detektivně špionážní kniha Eduarda Fikera. Opakovaně je publikován třeba Poplach v Kovářské ulici, příběh Václava Řezáče pro mladé čtenáře.
Důstojná zahraniční detektivní klasika se objevuje roku 1957: Měsíční kámen Wilkieho Collinse a Doylův Pes baservillský, pro děti i dnes známá kniha Emil a detektivové.
Na Agathu Christie se dostává v roce 1958, ale zatím jde pouze o jednu povídku (Zrcadlo mrtvého muže) ve slovenštině.
Roku 1959 vychází Poeovy povídky, rok nato Chesterstnovy povídky s otcem Brownem nebo román Vražda potřebuje reklamu Dorothy L. Sayers, další kanonické dílo detektivní literatury.
V roce 1961 je publikován text divadelní hry Past na myši, kterou zařadilo na program Divadlo S. K. Neumanna, nyní Divadlo pod Palmovkou.
Roku 1962 vychází slovensky Nultá hodina a objevuje se další autor: Erle Stanley Gardner.
.jpg)
Rok 1963 je třeba brát jako přelomový, protože ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění (pozdějším Odeonu) vzniká edice Třikrát. V ní jako první svazek vychází titul 3× Hercule Poirot, obsahující romány Vražda v Orient-expresu, Vraždy podle abecedy a Smrt staré posluhovačky.
Smaragd jakožto jiná významná edice, spojená pro změnu s nakladatelstvím Mladá fronta, vzniká o něco dříve – v roce 1958 – a hned 4. svazkem (z roku 1959) je Pět malých prasátek Agathy Christie.
V průběhu 60. let detektivek přibylo, ale sovětská jména nezmizela a zůstala i v následujících dvou dekádách.
A jak jsme už dříve dokládali na našem facebookovém profilu, ani dílu Agathy Christie se nevyhnula cenzura (či v tomto případě možná spíše preventivní autocenzura).
Ukázky dvou překladů stejné pasáže jsou dostatečně výmluvné.
„– mně je jasné, kdo ji ukradl,“ řekla nakonec. „Ten mladík, co má ty strašné anarchistické názory. Má rád kdekoho, Taliány a Němce, jenom ne Angličany – co jiného můžete od takového člověka čekat?“
Aféra s růžovou perlou, antologie Muž v mlze (1977), s. 245, překlad Jan Zábrana
„Ale já vím, kdo ji podle mě vzal,“ zakončila svůj proslov. „Ten hrozný socialistický mladík. Miluje Rusy a Němce a nenávidí Angličany – co jiného od něj můžete čekat?“
Případ růžové perly, Zločiny pro dva (2003), s. 32, překlad Veronika Volhejnová
Anglický originál:
“– but I know who I think took it,” she ended. “That dreadful socialist young man. He loves the Russians and the Germans and hates the English – what else can you expect?”
Važme si toho, že můžeme Agathu Christie číst v českých a slovenských překladech. V překladech, které odpovídají originálu.
Juan Zamora
Doporučuje
