Vraždy podle abecedy

Vraždy podle abecedy jsou knihou, kterou četl snad každý, kdo má alespoň trochu rád dílo Královny detektivek. Vždyť je také čtenáři i recenzenty považována za jeden z jejich nejlepších počinů. Zkrátka „klasická Agatha“.

Věnování patří švagrovi Jamesu Wattsovi, který měl v několika případech výrazný vliv na tvorbu své slavné příbuzné. Agatha Christie se například nechala inspirovat jeho poznámkami při psaní Vraždy Rogera Ackroyda či Vánoc Hercula Poirota.

Ve Vraždách podle abecedy najdeme několik narážek na jiné knihy Agathy Christie. V první kapitole hovoří Poirot o tom, jak se rozhodl (neúspěšně) odebrat na odpočinek pěstovat dýně, což se týká Vraždy Rogera Ackroyda; ve stejné kapitole se dá rozšifrovat i narážka na Tragédii o třech jednáních. V devatenácté kapitole mluví Poirot o svém prvním případu v Anglii (zmiňuje jistý milostný prvek), který Hastings vypráví v knize Záhada na zámku Styles.

Ve třetí kapitole líčí Poirot příklad intimního zločinu – jak čtyři lidé hrají bridž a pátý sedí u krbu, kde ho jeden z hráčů zavraždí –, tedy situaci přesně odpovídající Kartám na stole. S touto zmínkou je to však komplikovanější. Z detektivovy zmínky nejde jednoznačně určit, jestli to míní jako hypotetický případ, nebo hovoří o něčem, co už vyšetřoval. Problém činí Karty na stole, v nichž totiž jedna z postav říká Poirotovi, že ví, že vyřešil abecední vraždy. Na Vraždách podle abecedy začala Agatha Christie pracovat 6. listopadu 1934, jak zjistil John Curran, a knižně vyšly poprvé 6. ledna 1936. Karty na stole vychází téhož roku po Vraždách podle abecedy. O promýšlení Kart na stole nejsou bližší informace, takže můžeme jen spekulovat, jak to bylo. Při psaní Vražd podle abecedy se zřejmě Agathě Christie rodil v hlavě nápad na Karty na stole, a tak ho zmínila. Jak ale vše ozřejmit, aby si obě knihy neprotiřečily a byla zde zachována časová souslednost? Nesrovnalosti musíme vysvětlit nevěrohodně tak, že Hercule Poirot ve Vraždách podle abecedy zmíní případ, který pak v Kartách na stole skutečně vyšetřuje. Případně se nabízí řešení, že kapitán Hastings jakožto vypravěč abecední detektivky se zmýlil a rozhovor o Kartách na stole se ve skutečnosti odehrál později, v jiné situaci, a Poirot tudíž mluvil o už vyřešeném skutečném případu. 

A ještě poznámka k českému překladu: Zatímco v anglickém originále se objevuje město Churston, ležící nedaleko rodného města Agathy Christie Torquay, v českém překladu bylo přejmenováno na Curston. V anglické abecedě se Churston řadí pod písmeno C, což je pro zápletku podstatné.