Svědkyně obžaloby

Mladík Leonard Vole je obviněn z vraždy Emily Frenchové, o čtyřicet let starší dámy, která do něj byla zamilovaná a odkázala mu svůj majetek. Vole však doufá, že mu alibi na dobu vraždy potvrdí jeho manželka Romaine...  

Povídka byla poprvé publikována časopisecky roku 1925 pod názvem Traitor Hands („Ruce zrádce“) a poté se objevila ve sbírce Smrtonoš (1933). Odlišuje se přitom od jiných příběhů z knihy, jež se zaobírají nadpřirozenými silami, ať už se nakonec vše reálně vysvětlí, či ne. Mezi nimi a krátkými příběhy Agathy Christie by však neměla zapadnout, protože patří k jejím nejlepším povídkám. Například v antologii Jednadvacet detektivů (editoři John L. Breen a Ed Gorman) jsou jako tři nejlepší autorčiny povídky zmiňovány Slavičí hnízdo, Nehoda a právě Svědkyně obžaloby.

Agatha Christie sama na motivy povídky později napsala divadelní hru Svědkyně obžaloby (viz níže Další zpracování). A musíme zmínit další „nej“: Divadelní verze je totiž divadelními kritiky považována za nejlepší hru Agathy Christie. I ona sama z ní měla dobrý pocit, dokonce prohlásila, že premiéra této hry byla v její kariéře jedinou, na kterou ráda vzpomíná. Vznik hry ovšem nebyl jednoduchý, autorka musela nastudovat spoustu materiálů o soudních přelíčeních a konzultovat detaily s odborníky. Navíc byla nucena tvrdě bojovat za závěr hry, který se lišil od závěru původní povídky. Agathu Christie údajně každý přemlouval, aby závěr neměnila, ale ona cítila, že nová verze se pro divadlo hodí mnohem víc, a její přesvědčení bylo tak silné, že odmítla dát souhlas s uvedením hry, pokud by producenti trvali na původním konci.

Alternativní názvy

• Svědek pro obžalobu (Světová literatura 2/1962)
• Svědkyně obžaloby (Čtení 8/1976)
• Svědek obžaloby (Garamond 2010)

Světová literatura 2/1962

Čtení 8/1976

Garamond 2010

Knižní klub 2010