Schůzka se smrtí

Jeden z exotických románů – Schůzka se smrtí – obstál v silné konkurenci knih Agathy Christie z jejího nejplodnějšího období zřejmě především díky zasazení děje do přitažlivého prostředí starověkého sídla Petra a postavě paní Boyntonové, možná nejpřesvědčivější záporné postavě z celého díla Královny detektivek. Zatímco jiní autoři by se nejspíš nechali zlákat kouzlem a zvláštní atmosférou Petry k sáhodlouhým popisům, Agatha Christie zůstává věrna svému stylu a omezuje se na několik krátkých, ale výstižných odstavců a téměř se nezmiňuje o historii tohoto místa, které poprvé navštívila v roce 1933 a nedlouho poté ho použila jako kulisu v jedné povídce ze souboru Parker Pyne zasahuje (1934, povídka časopisecky v čerevnci 1933). Kromě působivého vykreslení tyranické matky a jejích dětí se v knize setkáváme i se zajímavými psychologickými postřehy doktora Gerarda. Jeden z nich – o hluboké touze člověka být chápán a uznáván – může poskytnout příležitost zamyšlení se nad motivem Agathy Christie k jejímu zmizení v roce 1926.

Ve Schůzce se smrtí se setkáváme i s několika odkazy na jiná díla Královny zločinu: jedna z postav je nadšená ze setkání s mužem, který vyřešil případ známý z Vražd podle abecedy. Zajímavější zmínka však zřejmě padne v rozhovoru Nadine Boyntonové s Herculem Poirotem, ve kterém je řeč o „prospěšných“ vraždách ve spojení s případem Vraždy v Orient expresu.