V první novele rozplétá Maigret složité předivo manželského trojúhelníku poté, co byl přivolán k mrtvole Felixe Nahura, nezvedeného syna bohatého libanonského bankéře. Druhý příběh začíná ve chvíli, kdy pošta doručí na nábřeží Zlatníků podivný dopis. Jeho pisatel oznamuje, že v nejbližší době zřejmě dojde k vraždě, podrobnosti však nesdělí. Pátrání zavede komisaře do nejzámožnější čtvrzi. I když Maigret vypátrá pachatele vraždy, nedočká se potřebného zadostiučinění.
Hadí doupě
Crooked House
Osmdesátník Aristide Leonides, který se vypracoval z chudého řeckého přistěhovalce na velmi bohatého majitele restaurací, je nalezen mrtev ve svém domě v londýnské čtvrti boháčů. Příčinou smrti je podání eserinu, barbiturátu, kterým byl nahrazen inzulín magnátem pravidelně užívaný. Rodina Leonidů žije pohromadě v rozlehlém domě, posměšně nazývaném 'pokřivený domek', všichni pod patriarchální rukou starého Leonida. Brenda, jeho druhá manželka, je o 50 let mladší, navíc se proslýchá, že má poměr s mladým učitelem, který v domě také bydlí, a po smrti jejího chotě jí připadne obrovský majetek. Není tedy divu, že právě na ni padá podezření z vraždy. Snoubencem jedné z milionářových vnuček, Sophie, je čirou náhodou Charles Hayword, syn detektiva ze Scotland Yardu, a ten se se svými kriminalistickými zkušenostmi pouští do pátrání…
V rozhovoru pro Daily Mail uskutečněném v září 1970 byla Agatha Christie dotázána, zda je Past na myši jejím nejoblíbenějším vlastním dílem. Odpověděla, že nikoli, nejoblíbenějším bylo Hadí doupě z roku 1949. Potvrdila to i ve svém Vlastním životopise, kde uvádí Zkoušku neviny a Hadí doupě jako dvě knihy, se kterými byla nejvíce spokojena, a dodává, že psát Hadí doupě bylo potěšení. Vydavatelé ale na Agathu naléhali, aby změnila jeho závěr. Jako obvykle (s výjimkou knihy Nakonec přijde smrt) nátlaku nepodlehla. Ono nečekané rozuzlení je možná jedním z důvodů, proč patřilo ‚doupě' k oblíbencům své autorky. Další můžeme hledat v tom, že podobně jako ve Zkoušce neviny řeší případ nikoli Poirot či slečna Marplová, ale člověk, který je do něj nějakým způsobem zatažen.


