Záhada Modrého vlaku

The Mystery of the Blue Train

Slavným luxusním Modrým vlakem cestuje obvyklá sestava výjimečných osobností, včetně Hercula Poirota a atraktivní Ruth Ketteringové, dcery amerického milionáře. Její manželství rozhodně není podařené, a tak jí otec pro útěchu koupil vzácný rubín. Ruth se i s rubínem vydává za svou skutečnou láskou právě Modrým vlakem. Cestou se seznamuje s Katherine, které vylíčí své trápení. Později je Katherine udivena, když spatří jakéhosi muže, kterak váhavě přešlapuje před kupé, jež patří Ruth, a pak do něj vstoupí. Druhého dne ráno se něco děje – policie vyslýchá cestující ohledně vraždy Ruth Van Aldin Ketteringové...

Knižní klub 1999
Knižní klub 2009
Knižní klub 2016
Kalibr 2021
Originální rok vydání: 
1928
Zajímavosti: 

Knihu Záhada Modrého vlaku považovala Agatha Christie za nejhorší detektivku, jakou kdy napsala. Zřejmě se na tomto pocitu podepsal fakt, že na ní pracovala po dramatických událostech konce roku 1926 (úmrtí matky, rozpad manželství, záhadné zmizení). Do psaní vůbec neměla chuť, ale potřebovala peníze. Tehdy se z ní, podle jejích vlastních slov, stal opravdový profesionál, neboť pracovala, i když se jí nechtělo. Recenze ani čtenáři autorčin názor na její dílo nesdíleli, román se slušně prodával. Zajímavostí pro skalní čtenáře je několik zmínek o městečku St Mary Mead, ve kterém žije slečna Marplová. Její jméno se však v knize neobjevuje. Snad ale nebude pouhou náhodou, že Záhada Modrého vlaku vyšla ve stejném roce, kdy byly v časopise Sketch otištěny první příběhy s „tetou” Jane. Anne Hart, autorka knihy Slečna Marplová  Život a doba ovšem tvrdíla, že se jedná o dva odlišné St. Mary Meady.

Pro tento román použila Agathy Christie – jako později třeba u Cynkáli v šampaňském – námět dřívejší povídky, konkrétně příběhu Plymoutský expres (ze sbírky Rané případy Hercula Poirota).

Vydání 1999, 2009 a 2016 vyšla v překladu Věry Poláčkové. Vydání 2021 v překladu Veroniky Volhejnové.

Detektiv: 
Hlavní postavy: 
Další zpracování: 

TV

Komiks